1.

Řeč

2.

Jazyk

3.

Znak

4.	Začlenění jazyka

5.	Systém a funkce jazyka

6.	Enkulturace

7.

Narace

„ Prostřednictvím jazyka je člověk schopen se duchovně zmocnit světa, duchovně si ho osvojit. Jazyk jako nositel významů je prostředkem, který nám umožňuje uchovat svět významů v paměti a učinit ho tak předmětem myšlení. Literatura, ale i ostatní oblasti kultury, poskytují člověku určitý příběh, který mu umožňuje světu a sobě nějak porozumět a najít v něm své místo. Školy všech stupňů pak reprezentují historicky a kulturně podmíněné institucionalizované vyprávění. Za určité příběhy lze s trochou metaforické nadsázky považovat i jednotlivé vědní obory, filozofii a náboženství.
Náš obraz světa je souvislým vyprávěním o jeho povaze, změnách a částech, které si člověk osvojuje v průběhu enkulturace (neuzavřený životní cyklus) a které se stávají základem jeho rozumu jako schopnosti přesahovat, na základě kolektivního vědomí generací lidí, individuální smyslovou zkušenost jedince.
Dnes se často objevují názory, souhrnně označované jako postmodernismus, které se snaží zdůvodnit, že tradiční narace moderní evropské civilizace, která ukazuje dějiny jako proces neustálého osvobozování, vymaňování se ze závislosti na přírodě a společenských poměrech, se vyčerpala.


(vlastní) Výpisky:

- Řeč je člověku vlastní.
- Člověk začal být člověkem, když se odlišil od ostatních tvorů a to vzpřímenou chůzí a obratností rukou, a tím i schopnosti práce a schopnosti řeči.
- Každý živočich i člověk se potřebuje dorozumívat.
- Řeč se stala základem myšlení, vědy, kultury, umění.
- Jazyk je kulturním výtvorem ne biologickým, každý národ má svůj jazyk.
- Bez jazyka by nebyla možná lidská existence.
- Jazyk je prostředkem komunikace a prostředkem myšlení.
- Prostřednictvím jazyka je možné uchovat významné světové paměti.“