1.1	Předmět a metody psychologie.

1.2	Vývojová období – novorozenec, kojenec, batole, předškolní věk (školní zralost a školní způsobilost).

1.3	Sociální skupiny a jejich třídění.

2.1	Základní a aplikované psychologické disciplíny.

2.2	Vývojová období – mladší školní věk, období pubescence

2.3	Náročné životní situace a jejich zvládání.

3.1	Vztahy psychologie s jinými vědami

3.2	Verbální komunikace.

3.3	Introspekce a autoregulace.

4.1	Extrospekce.

4.2	Kognitivní procesy – vnímání, představování a myšlení. Smyslové vady.

4.3	Nonverbální komunikace.

5.1	Hlavní směry současné psychologie.

5.2	Biologická determinace lidské psychiky. Dědičnost.

5.3	Asertivita a prosociální chování.

6.1	Sociální a kulturní determinace vývoje lidské psychiky.

6.2	Sociální percepce.

6.3	Příčiny školní neúspěšnosti.

7.1	Socializace jako proces sociálního učení. Styly výchovy.

7.2	Psychický vývoj – jeho zákonitosti a projevy.

7.3	Psychická deprivace a subdeprivace.

8.1	Periodizace psychického vývoje.

8.2	Konflikty intrapersonální.

8.3	Dificility.

9.1	Rodina - funkční, dysfunkční, afunkční.

9.2	Paměť, styly učení.

9.3	Sebepoznávání, sebeuvědomění, sebepojetí, sebehodnocení.

10.1	Adolescence v užším a širším pojetí.

10.2	Konflikty interpersonální. Pedagogenie.

10.3	Eustres, distres, syndrom vyhoření.

11.1	Studijní a profesní orientace, adaptace a maladaptace.

11.2	Vědomí, pozornost – jejich druhy a vlastnosti.

11.3	Sociální role a pozice.

12.1	Dospělost z hlediska ontogenické psychologie.

12.2	Metakomunikace.

12.3	Sociometrie.

13.1	Staří – aktivní a činné.

13.2	Osobnost a zdraví.

13.3	Normy sociálního chování, sociální kontrola.

14.	1Tvořivost, její druhy a poznávání.

14.2	Sociálně-psychologický výcvik a utváření sociálních dovedností.

14.3	Psychologie zdraví a nemoci. Úraz a defekt.

15.1	Inteligence. Konvergentní a divergentní myšlení.

15.2	Požadavky na psychodiagnostiku

15.3	Psychologické a psychopatologické aspekty sexuality.

16.1	Řeč a kultura řečového projevu (závady a poruchy řeči, dysfázie, afázie).

16.2	Učení a jeho druhy.

16.3	Sociální rituály.

17.1	Emoce a city. Afekty a nálady. Kultivace.

17.	2 Experiment a výzkum v psychologii.

17.3	Únava a její druhy. Odpočinek a relaxace.

18.1	Motivace osobnosti.

18.2	Patopsychologie.

18.3	Koncepce duševní normality a abnormality.

19.1	Temperament a jeho typologie.

19.2	Příčiny poruch duševního zdraví.

19.3	Projekční metody poznávání osobnosti.

20.1	Charakterové vlastnosti a vztahy.

20.2	Vlohy, schopnosti a jejich třídění (nadání, talent, genialita). Mentální retardace.

20.3	Dětská hra.

21.1	Osobnost – její vznik a vývoj.

21.2	Základní metody diagnostiky psychického vývoje.

21.3	Aktivní přizpůsobovací techniky.

22.1Struktura a dynamika osobnosti.

22.2	Pozorování člověka v mezních a zátěžových situacích.

22.3	Intropunitivní chování, egogenie.

23.1	Vztah pojmů vývoj, výchova, zrání a učení.

23.2	Rozhovor jako metoda poznávání a formování osobnosti.

23.3	Poruchy chování osobnosti – drogové závislosti.

24.1	Sociální mobilita (horizontální a vertikální).

24.2	Konstituční vlastnosti osobnosti.

24.3	Didaktické testy.

25.1	Styly vedení a řízení skupiny.

25.2	Osobnost sociálního pedagoga.

25.3	Dotazníková metoda.

26.1Sociální interakce.

26.2	Výrazové vlastnosti osobnosti.

26.3	Životopis jako metoda poznávání osobnosti.

27.1	Rudimentální osobnost a její hodnotová orientace.

27.2	Pasivní přizpůsobovací techniky.

27.3	Prevence závad a poruch.

28.1	Adjustovaná osobnost.

28.2	Efektivní pracovní skupiny.

28.3	Anamnéza, katamnéza, diagnóza, prognóza.

29.1	Kultivovaná osobnost.

29.2	Poznávání a utváření postojů a vztahů.

29.3	Analýza školního vysvědčení.

30.1Výsledky učení.

30.2	Sociální zátěž. Frustrační tolerance.

30.3	Intervenční, reedukační a poradenské přístupy.

31.	Přehled hlavních psychologických pojmů

"Hlavní směry současné psychologie :

1. Psychologie hlubinná
Jde o souhrnné označení psychologických směrů, které pracují s hlubšími vrstvami psychiky než vědomí, tedy s nevědomím :

a) Psychoanalýza Sigmunda Freuda :

– Freud objevil nevědomí a vztah mezi ním a vědomím ilustroval vztahem ledovce a moře
– neviditelný (nevědomý) podíl pod hladinou moře je mnohem větší než viditelný
(vědomý) podíl nad jeho hladinou,

- dále objevil dětskou sexualitu a energii sexuálního pudu považoval za rozhodující
pudovou sílu, kterou nazval „libido“ – podle Freuda se lidská sexualita neprobouzí až v pubertě, nýbrž každý člověk pociťuje sexuální vjemy již od narození.

b) Analytická psychologie Junga :
- Fredův žák, který se osamostatnil a modifikoval Fredovu psychoanalýzu dle vlastních
představ,
- rozlišoval osobní nevědomí a hlubší vrstvu – kolektivní nevědomí (zděděnou zkušenost
historie celého lidstva).

c) Individuální psychologie Adlera :
- Adler nepovažoval za příčinu neuróz konflikt mezi vědomím a nevědomím, který viděl ho
v reálné společenské situaci přetíženého člověka,
- základní lidskou touhou je podle něj touha po uplatnění a po moci,
- jeho největší zásluhou je rozvoj dětské vývojové psychologie, kdy používal metodu
rodinné terapie jako nejúčelnější metodu odstraňování poruch chování dětí.

d) Neopsychoanalýza :
- představuje další vývoj psychoanalýzy,
- odmítla některé Fredovy názory (zejména teorii libida a rozhodující význam sexuality)
a místo nich zdůrazňuje úlohu společenského prostředí, kultury a výchovy na formování
osobnosti člověka,
- za duchovního otce je považován Adler, v jeho individuální psychologii byl poprvé
zdůrazněn vliv společnosti a rodiny na dítě.

2. Neobehaviorismus :
- na rozdíl od behaviorismu (S-R) se zabývá i tím, co se děje mezi stimulem (S) a reakcí (R),
tedy tím co se děje v organismu (O) – S-O-R,
- zakladatelem je Tolman, dalšími představiteli jsou Skinner a Hull,
- osobnost chápali jako výsledek procesů učení,
- jejich terapie vychází z předpokladu, že je-li chování z velké části naučené, může být
prostřednictvím procesů učení také modifikováno.

3. Psychologie kognitivní
- vznikla v USA v polovině 60. let 20. století jako reakce na jednostrannost behaviorismu,
- předmětem jejího studia je způsob zpracování informací o světě a jejich využití při řízení
chování,
- představitelem tohoto směru je Kelly, který je autorem terapie osobního konstruktu
- podle níž každý člověk pozoruje svět vlastním způsobem, vytváří a ověřuje si názory
na svět, kategorizuje jevy a události, vysvětluje je a hodnotí,
- nejčastěji využíval metodu hraní rolí."

Text je psán v heslech a odrážkách. Otázky jsou zpracované pro bakalářskou státní závěrečnou zkoušku. Průměrný rozsah jednotlivých otázek je cca 3 strany.