1.

Úvod

2.	Charakteristika Kentaurů

3.	Feidiás a jeho životopis

4.

Parthenón

5.	Boj kentaurů s Lapithy

6.	Pojetí renesančních humanistů

"Parthenón, na kterém se nalézá mnou vybrané dílo, byl hlavním chrámem antických Athén zasvěceným bohyni Athéně Parthenos (Panenské). Byl vystavěn v letech 447 - 438 př. n. l. na athénské Akropoli, kde můžeme jeho trosky spatřit dodnes. Postaven byl na základech Themistokleovy stavby a přepracovali ho architekti Iktínos a Kallikratés, kteří byli ve službách Perikleotonových.

Chrám má po osmi sloupech na obou průčelích a po sedmnácti sloupech po stranách.
Parthenón byl postaven jako řecký chrám dórského řádu, ale některé jeho prvky jsou řádu iónského. Ke stavbě bylo použito mramoru z nedalekých lomů. Ve starověku byl vnímán jako nejkrásnější dórský chrám. Uvnitř stávala 12 m vysoká socha bohyně Athény ze zlata a slonoviny – dílo sochaře Feidia. Ve vlysu jsou zobrazeny mytologické výjevy – boj bohů s giganty, boj Řeků s Amazonkami, boj Lapithů s kentaury a Pád Tróje. V iónském vlysu okolo vnitřní celly je zobrazen průvod athénských občanů k chrámu Athény během panathénajských slavností. Sochařská výzdoba ve štítech znázorňuje zrození Athény a její vítězství nad Poseidónem o vládu nad Attikou. Návrh sochařské výzdoby a částečně i provedení pochází taktéž od Feidia.4
Stavba chrámu trvala patnáct let, od r. 447 do r. 432 př.n.l. V době, kdy byl Feidiás odsouzen, nebyla sochařská výzdoba ještě zcela dokončena, tudíž museli dílo dokončit jeho žáci a to na přání Perikleita.
Má se také za to, že Feidiás, vyškolen bronzířem, připravoval modely výzdoby v sádře nebo v hlíně a tyto modely poté jeho pomocníci prováděli pod jeho dozorem v pentelickém mramoru.
Z celé výzdoby se zachovaly bohužel jenom trosky, protože ve středověku byl chrám změněn na křesťanský kostel a v 15. století na mešitu, poté z něho turci udělali prachárnu, která byla v době obléhání Athén Benátčany roku 1687 vyhozena granátem do povětří.

Mnou vybrané dílo je součástí metop, které se nacházely na všech čtyřech stěnách chrámu a tvořily řadu devadesáti dvou vysokých reliéfů. Na těchto reliéfech se objevuje myšlenka boje lidského rodu proti netvorům, nenormálním bytostem a barbarům. Boj kentaurů s Lapithy, neboli Kentauromachie, je znázorněn na jižním pantenónském vlysu. Ze 32 desek této řady se většina zachovala, vyjma desek uprostřed, které známe z Carreyho kreseb.
Na třech metopách je znázorněn kentaur, jak unáší lapithskou ženu, na ostatních je vždy zápasící dvojice kentaura a lapithského muže. Místo zbraní, které nebyly v dosahu, se bojuje vybavením hodovní síně, zejména velikými džbány. Boj není rozhodnut a vítězství Lapithů se se střídají s jejich porážkami. To je narážkou na nejistý výsledek bojů s barbary, které kentauři představují.5
Na metopách se střídají různá pojetí boje, různé situace atd. Zkroucená a propletená těla v divokém zápasu jsou střídána křečemi umírajících a triumfy vítězících, zoufalství poražených, ale i soucitem s poraženým protivníkem."

Práce je kompilační a především cituje tyto zdroje:
PIJOAN, José: Dějiny umění 2. Praha: Balios, 1998.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Parthen%C3%B3n
Obsahuje pravopisné chyby ve skloňování cizích jmen.