1.

Úvod

2.

Rozvod

2.1	Rozvod ze zákonného hlediska

2.2	Podmínky a další právní následky rozvodu

3.

Závěr

4.	Seznam požitých zdrojů

„Závěr

Jakýkoli vztah mezi lidskými bytostmi nevyhnutelně jednou skončí. Přestože většina lidí při uzavírání manželství během svatebního obřadu slibuje věrnost, oddanost a lásku slovy „dokud nás smrt nerozdělí“ v této chvíli vůbec nepřemýšlí, že by jejich manželství mohlo skončit rozvodem. Rozvod je tu od chvíle, kdy vzniklo manželství jako institut. Z empirických výzkumů je víc než zřejmé, že v dnešní době dochází k nárůstů počtů rozvodů. V rámci každého rozvodu dochází k řešení majetkových vzporů, sporů kdo z manželů bude mít v péči jejich nezaopatřené děti a nakonec řešení vyživovací povinnosti manželů. Pro řešení těchto důležitých procesů zde máme zákonné normy, které jasně definují možnosti, jak tyto spory jednoznačně vyřešit tak, aby byla naplněna legislativní litera a primárně byl vyřešen rozvodový proces s jasností o přidělení dětí k výchově k jednomu z rozvádějících se rodičů, jejich majetkových poměrů a vyživovací povinnosti. Jedna z možností, jak vyřešit v rámci rozvodového řízení, stanovení péče o děti, je výchovná péče střídavá, která z mého pohledu je nevhodná pro další vývoj dítěte (dětí). V zákoně o rodině č.94/1963 Sb. §26, ods.2 je jasně definováno, že jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
Definice a možnost řešení střídavé péče je z mého pohledu velice kontraverzní. Je důležité si uvědomit, že takováto péče může mít pro děti z psychologického a sociálního hlediska negativní důsledky. Pro správný vývoj a socializaci dítěte, obzvláště pak v jeho předškolním věku je důležité, aby vyrůstal v přirozeném sociálním prostředí, měl své zázemí, vnímal svůj domov a věděl kde je jeho nukleární, primární útočiště. V rámci střídavé péče dochází ke svěření dítěte v určitém přesně vymezeném časovém období do výchovy jednoho rodiče a v dalším časovém období do výchovy rodiče druhého. I pře fakt, že střídavá péče rodičů je také podmíněna blízkostí bydlišť obou rodičů tak, aby dítě mohlo docházet do stejné školy ať je u kteréhokoli z rodičů je právě toto časté „stěhování“ velkou nevýhodou této péče.
Další vážnou nevýhodou střídavé péče je střídání sociálního prostředí a interakce sociálního okolí na dítě. Dítě tímto může být ovlivňováno mnoha spornými a nejednotnými rodinnými postupy. V péči jednoho rodiče jsou na dítě kladeny jiné nároky a povinnosti, než u toho druhého. U dítěte tak mohou vznikat rozpory ve vnímání, může být zmatené a nebo naopak může získávat špatné návyky nevyjasněnými výchovnými procesy. Dále může například účelově využívat benevolentní výchovu jednoho z rodičů a na druhou stranu se stavět v odpor proti správné a účelné výchově rodiče druhého. U jednoho z rodičů se např. dítě musí pravidelně připravovat na výuku následujícího dne a u druhého má větší volnost. Tímto může docházet k nevyrovnaným výsledků ve školním prospěchu. Střídavá péče nemá ovšem jen nevýhody. Z empirických výzkumů je prokazatelné, že střídavá péče má i své výhody. Např. – zachovává rovnoměrný přístup dítěte o oběma rodičům a jejich příbuzenstvu, umožní oběma rodičům vetší míru odpočinku a seberealizace, umožňuje, aby děti zažívaly různost sociálních prostředí a vztahů, atd. Dostáváme se zde k zmiňované kontraverznosti střídavé péče. Názory profesně-odborné veřejnosti k střídavé péči se liší. Já se přikláním k názorům, že střídavá péče není vhodné řešení pro určení péče o dítě po rozvodu rozvráceného manželství a tudíž bych takovouto péči nedoporučoval.“