1.	Charakteristika římského systému vzdělávání

1.1	Ludus litterarius

1.2	Grammaticus

1.3	Rétorské školy

2.	Tresty a prázdniny

3.	Doba úpadku, nástup církevních škol

"Základy vzdělání se dítěti dostávaly již v dětství a učiteli byli rodiče. Chudé děti se nikdy nenaučily číst a psát, protože jich bylo třeba k práci. V případě bohatších rodin to už byly chůvy nebo paedagogus, otrok sloužící jako vychovatel, zpravidla to byli Řekové. Římané respektovali znalosti a vzdělanost Řeků. Od 6-7 let pak začínala školní docházka.
V celé říši bylo spousty soukromých a obecných škol, které poskytovaly velmi dobré vzdělání. Římané převzali téměř beze změn helénistický výchovný systém trojstupňového vzdělání, jenž všem umožňoval zvládnout dobře psaní, čtení a počty. Horním a majetným vrstvám poskytovaly zvláštní školy vzdělání v různých dalších disciplínách jako například v gramatice, rétorice, logice, aritmetice, geometrii, právech, astronomii a v hudbě.
Škol bylo tehdy tolik, kolik bylo předmětů a kolik bylo předmětů, bylo také učitelů. Učilo se v místnostech, jenž si většinou učitel pronajímal sám, nebo na veřejných místech, v bazilikách nebo na hřištích. Ve větších městech a také v Římě byly spíše školní budovy, na jejichž postavení dával peníze stát nebo některé z bohatších rodin.

• Ludus litterarius
Školské vzdělání mělo tři stupně. 1. stupeň (ludus litterarius) bylo základní vzdělání v elementární škole, v níž skupinu žáků vedl ludi magister či litterarius. Do základní školy chodily děti (chlapci i dívky) mezi 7-12 rokem.
Mnoho dětí opustilo tuto školu v 11 letech a již doma v žádném vzdělání nepokračovalo. Děvčata se začala připravovat na manželství, do něhož mohla vstoupit ve 12 letech.
Nižší stupeň veřejného školního vzdělání si kladl celkem skromné cíle – naučit žáčky čtení, psaní a počítání. Výuka čtení začínala poznáváním abecedy, načež se přikročilo ke čtení slabik a nakonec jednotlivých slov. Při psaní se jako pomůcky užívalo destiček potažených voskem a rydla či špičaté kovové pera, zvané stylus. Když se destička popsala, vosk se odstranil a nanesl se nový. Některé děti vyškrabávaly písmena na kousky rozbité keramiky. Starším žákům bylo dovoleno používat papyrový svitek, na který se psalo inkoustem (atramentum) rákosovým perem (calamus). Počítalo se za pomocí prstů nebo zvláštní počítací desky (abacus), na kterou se kladly kaménky (calculi) na linky znamenající jednotky, desítky, stovky apod. a takto mohli provádět i složité násobení a dělení."

Práce je kompilační, cituje především tyto zdroje:
http://referaty-seminarky.cz/staroveky-rim-2/
Burian, J.: Řím - světla a stíny antického velkoměsta. Praha: Svoboda, 1970.
Kol. autorů: Starověké civilizace. Školní encyklopedie. Svojka, 1998.