1

Úvod

2	Amputace dolních končetin

2.1

Historie

2.2

Etiologie

2.3	Rozdělení amputací

2.4	Komplikace

2.4.1

Včasné komplikace amputací

2.4.2

Pozdní komplikace amputací

3	Ergoterapie

3.1	Pojem ergoterapie

3.2	Rozdělení ergoterapie

3.2.1

Kondiční fyzioterapie

3.2.2

Ergoterapie cílená na postiženou oblast

3.2.3

Ergoterapie zaměřená na pracovní začlenění

3.2.4

Ergoterapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti

4	Ergoterapie pacientů amputovaných na DK

4.1	Nácvik ADL

4.1.1

Výběr vozíku

4.2	Ergodiagnostika

4.3	Sociální a psychická podpora

4.4	Sport amputovaných

4.5	Domácí sebeobsluha

5

Závěr

6	Literatura

„4. Ergoterapie pacientů amputovaných na DK

Amputace na dolní končetině znamená velký zásah do pacientova života, ale to se dá říci o jakékoli ztrátě orgánu. Avšak amputace DK je, dle mého názoru, o něco problematičtější, než kupříkladu amputace horní končetiny. Tedy mluvím-li o jednostranné amputaci končetiny. Je jasné, že ztráta obou horních končetin je přeci jen problém jiné úrovně.
Soudím na základě faktu, že lokomoce pomocí nohou je velice důležitá. Někdo by mohl namítnout, že při ztrátě pravé končetiny u praváka, je situace horší. Já bych mu ale oponoval. Ruce jsou podle mého názoru mnohem plastičtější než nohy. A pokud pacient ztratí pravou ruku, je možné ji nahradit, ne vždy plnohodnotně, rukou druhou, i když ne dominantní. K chůzi přeci jen potřebujeme obě nohy, ne jenom jednu z nich. Někdo by zase mohl namítnout, že ruce jsou citlivější a je jich potřeba pro schopnost drobné motoriky, ale já bych odvětil: ne každý šije, ne každý hraje na kytaru, ale každý potřebuje chodit.
Jde pouze jen o můj názor a nikomu ho nechci vnucovat. Zároveň jsem si však vědom toho, že každé postižení, bez ohledu na jeho závažnost, je nutno řešit.

4.1 Nácvik ADL

Jak již bylo zmíněno výše, je nácvik soběstačnosti alfou a omegou ergoterapie. Ne že by ergoterapie „uměla“ pouze nácvik ADL, to nikoli, ale je to pedagogický proces, při jehož zvládnutí, se může zintenzivnit nejenom práce ergoterapeuta, ale i ostatních ošetřovatelských týmů (fyzioterapie, sociální rehabilitace, …).
Přinejmenším jde o znovuzačlenění pacienta do kruciálních životních činností.
Nácviku ADL by mělo předcházet vyšetření pacientových možností, jak moc soběstačný pacient je. Existuje mnoho testů hodnotících soběstačnost pacienta: Barthelův, Swanborgův, …
Prioritou, kterou bychom měli mít vždy na mysli je včasné protézování. Předcházíme tak dlouhodobější inaktivitě, která může způsobit u pacienta sekundární komplikace ve formě flekčních kontraktur či vegetativních změn.
Ve vztahu k amputovaným se jedná především o hygienu, a to nejenom celého těla, ale také samotného pahýlu, vzniklého resekcí distální části DK. Mělo by se předcházet bolestivým stavům (proleženiny, otlačeniny, dehiscence rány, deformity měkkých tkání) pahýlu vhodnou masáží a bandážováním. Vyhýbáme se parfemovaným krémům. U bandážování pahýlu si musíme dávat pozor zejména na zachování mikrocirkulace v pahýlu. Při přílišném utahování bandážovací pásky může také docházet k deformitám pahýlu. Další nezbytnou denní aktivitou amputovaných je otužování pahýlu. Kálal (2003) uvádí, že dobře otužovaný a dalšími způsoby ošetřovaný pahýl lépe snáší zatížení i tlak protézy.
Samozřejmostí je celková hygiena. U amputovaných pacientů na dolní končetině bych předpokládal jen drobné potíže s přesunem do vany nebo sprchového koutu (nejedná-li se o geronty se sníženou tolerancí k zátěži). Problémy s celkovou hygienou se převážně řeší předepisováním různých kompenzačních pomůcek (sedáků, držáků, a jiných).
S hygienou nepřímo souvisí také nácvik přemisťování sebe sama z postele na vozík, z vozíku do vany, přesun s protézou a holemi do sprchového kouta apod. I zde se využívá četných kompenzačních pomůcek: vozík, hole, přemisťovací podložky,…
Denními aktivitami nejsou pouze úkony spojené s hygienou. Pacient se také musí umět postarat o chod domácnosti. Umět si uvařit, vyprat, najíst se. Alespoň přiblížení se k denní činnosti mají za úkol modelové práce (činnosti), které mají pacienta připravit na překážky domácnosti, a nejenom jí. Pacient však nesmí dojít do stavu, kdy bude vykonanou práci považovat za zbytečnou. Například při psaní na počítači by měl text dávat smysl, či mít další jiné použití.
Lokomoce za různými účely je také jednou z denních aktivit. Na předepsání vozíku, protézy anebo holí se podílí tým odborníků složený z ortopeda, fyzioterapeuta, ergoterapeuta
Další nadstavbou je příprava pacientovy lokomoce v domácím prostředí. Vycházíme z rozhovorů s pacientem a jeho popisu domu. Používání výtahu, drobný úklid domácnosti apod.
Nácvik ADL se v mnohém prolíná s fyzioterapií (tělesná zátěž mnohdy výrazně komplikuje provedení činnosti."

2. lékařská fakulta v Motole, Univerzita Karlova.
Práce obsahuje schémata, tabulky a fotografie. Čistý text dosahuje cca 7 stran.