1.	Životopis skladatele

2.	Pojednání o vzniku skladby

3.	Charakteristika díla

4.	Rozbor: Preludium

5.	Rozbor: Chorál

6.	Rozbor: Fuga

7.

Závěr

"2.1. Rozbor: Preludium
První část nese tempové označení moderato a začíná velmi jednoduchou melodií v h-moll dokreslenou závojem rozložených akordů. Zvláštní je vypsání rozložených akordů do přesných hodnot, nikoliv do „kadenčních běhů“. Autor nám zde jasně říká, že se noty mají hrát sice lehce (malé hodnoty – podle starého barokního principu), ale přesně. Tímto rovnou na začátku vyjadřuji svou nechuť k některým rozevlátým provedením skladby. Motiv tématů je velmi klidný a téma se odehrává v tónině h-moll – dokonce s prodlevou na prvních čtyřrch gradačních taktech, poslední 3 takty tématu slouží k uklidnění. Jako kontrastní téma bylo nakomponováno více capriciozní a zpěvné téma/motiv s vloženým předtaktím – ono předtaktní bude mít smysl později. Zajímavé je hned ze začátku variování druhého tématu do nálady prvního (takty 13.-15.). Na kontrastu těchtou dvou motivů je postaveno celé preludium. Po představení témat v h-moll se totéž, s drobnými odlišnostmi, opakuje znova, tentokrát na 5. stupni, v taktu 28. s modulací do e-moll.
Po taktu 31. nastává práce s druhým motivem, jeho modulace a umělých imitací (v pravé ruce pod sebou), v dalších taktech doprovázená geniálním chromatickým basem. Nutno se zamyslet v taktech 36. a 38., co je vlastně podle autora non troppo dolce a piú dolce. Zdánlivě banální otázka mě vybízí ke dlouhým úvahám o absolutním významu tohoto vzkazu. Jedná se hlavně o dynamický názor. Dolce (sladce) můžeme hrát silněji, než první non troppo dolce. Jelikož jsem sám skladbu hrál, dovolím si napsat, že jako interpret jsem zvolil netradičnější metodu – dolce silněji. Takty 39 a 40 jsou ukončující a dle mého názoru jedny z nejsilnějších harmonických míst celého preludia, nikoliv pro samotnou harmonii, nýbrž pro svoji extrémně tmavou barvu.

Obr. 1.: „...modulace a umělých imitací (v pravé ruce pod sebou), v dalších taktech doprovázená geniálním chromatickým basem.“


Od taktu 41. nastává návrat k prvnímu tématu, závěrečná část preludia. V jednoduchosti je síla a tak se harmonický průběh ustaluje, zejména díky harmoniím znějícím po celý takt, ale neznamená, že by přestal býti barvitým. Obvzláště působivě nakomponován je, kupříkladu, taktový nástup VI. stupně v taktu 42. V taktu 41. je harmonie opět tmavá. Melodie v levé ovšem „vytryskne ve vlnu naděje“ v taktu 42. (pozn. Nevím, jak to výstižněji vyjádřit.). Tonálně se autor drží v tonině H až do konce preludia, i když mění tónorod – moll → dur → moll. Konec preludia tedy končí v opět tiše v malé dynamice. V posledních dvou taktech je nutné si všimnout modulace H → Es, jako přípravu pro druhou část, která navazuje attacca."

Práce z Akademie Múzických Umění v Praze, pro obor klavír. Autor provedl rozbor skladby na základě vlastního prožitku. Část práce o životě skladatele a charakteristice díla je kompilační a bez uvedení citací. V textu se objevují obrázky. Čistý text dosahuje cca 5 stran.