1.	Životní cyklus a molekulární biologie virů

1.1	Podbuněčné organismy

1.2	Reprodukce virů

2.	Struktura a základní klasifikace virů

2.1

Skupiny

3.	Srovnání eukaryotické a prokaryotické buňky (b.)

3.1	Prokaryontní buňka

3.2	Buňky eukaryontní

3.3	Srovnání buňky eukaryotní a prokaryontní

4.	Srovnání živočišné a rostlinné buňky

5.	Základní biochemické složky eukaryotické buňky

6.	Základní struktura bílkovin

6.1	Primární struktura

6.2	Sekundární struktura

6.3	Terciární struktura

6.4	Kvartérní struktura

7.	Funkce bílkovin

7.1

Stavební

7.2

Enzymové

7.3

Chaperony

7.4	Proteazomy

8.	Struktura a funkce DNA

9.	Struktura a funkce RNA

9.1

rRNA

9.2

mRNA

9.3

tRNA

10.	Energetický metabolismus eukaryotických buněk

10.1	Pochody buněčného dýchání

10.2	Fotosyntéza

11.	Základní struktura biomembrán

12.	Principy transportu látek přes biomembrány

13.	Cytoskeletální systém buňky

13.1	Cytoskelet

14.	Mikrotubulární systém

15.	Systém středních filament

15.1	Intermediální filamenta

15.2

Funkce

16.	Mikrofilamenta

17.	Molekulární motory a vnitrobuněčný transport

17.1

Struktura

17.2	Vnitrobuněčný transport

17.3	Améboidní pohyb

17.4

Kinocílie

17.5	Svalový pohyb

18.	Struktura a funkce buněčného jádra

19.	Struktura a funkce mitochondrií

19.	Mitochondrie

20.	Principy vezikulárního transportu

21.	Struktura a funkce endoplazmatického retikula a Golgiho komplexu

21.1	Endoplazmatické reticulum

21.1.1

Drsné

21.1.2

Hladké

21.2.

Golgiho komplex

23.	Struktura, funkce a biogeneze ribozomů

24.	Buněčný cyklus

24.1

Fáze

25.	Regulace buněčného cyklu

25.1	Kontrolní uzly

26.	Replikace DNA

26.1

Elongace

26.2	Okazakiho fragmenty

28.	Regulace genové exprese u prokaryot

28.1

Operon

28.2	Operonová teorie

29.	Regulace genové exprese u eukaryot

29.1	Regulace transkripce

30.	Základní typy signálů přijímaných buňkou

30.1	Obecný princip buněčné komunikace

32.	Struktura a funkce extracelulární matrix

34.	Odpověď buňky na poškození

34.1

Stres

34.2	Mechanismy buněčného poškození

35.	Buněčná smrt

35.1	Smrt (=nekróza)

35.2

Apoptóza

36.	Stárnutí na buněčné úrovni

36.1	Zástava replikace

37.	Stavba protilátek s principy vytváření diversity protilátek

37.1	Imunitní systém, struktura a funkce, histokompatibilní komplex, interferony, cytokiny

37.2	Histokompatibílní komplex

37.3	Interferony

37.4

Cytokiny

37.5	Protilátky

37.6	Imunitní reakce a jejich mechanismy

37.8	Imunita specifická a nespecifická

38.	Transkripce - význam a regulace

38.1	Transkripce a postranskripční modifikace, reverzní transkripce

"17 Molekulární motory a vnitrobuněčný transport
- struktura - jeden polypeptidový řetězec vytváří motorovou a druhý koncovou doménu
- motorová doména má ATPázovou aktivitu a kontaktuje cytoskeletární systém na kterém se motor pohybuje
- koncová doména - vazebná místa pro ligandy, které ovlivňují fci. motoru
- mikrotubulové motory - kinesiny, dynein
- mikrofilamentové - myoziny ( I - jedna doména, II - dvě domény )
-mechanismus pohybu motorů - pohyb na základě ATP → dokud je pohybují se
- posun vždy o určitou vzdálenost
- motor se po vláknu pohybuje pouze pokud je někde upevněno, pokud není je upevněn motor a ten poté posouvá celým vláknem, velmi často jsou motory vázány pevně na jedno vlákno a svou motorickou doménou kontaktují vlákno k němu paralelní a poté dochází k posuvu obou vláken navzájem ( jeden vůči druhému ) = klouzání mikrotubulů ( = sliding )
- nejvýznamnější vnitrobuněčný transport, pohyb chromosomů při mitóze a cytokineze a lokomoce ( pomocí kinocílií nebo améboidního pohybu )
- pohyb je realizován pomocí cytoskeletu , který mění chem. energii na kinetickou či polohovou a umožňuje aktivní pohyb ( děje se pomocí asociovaných proteinů od mikrotubulů či mikrofilamenta )
- tyto asociované proteiny se nazývají motorové proteiny ( molekulové motory ), jsou vždy oligomerní a energii chemickou získávají štěpením ATP = ATPázy, po získání energie se poté posouvají po vláknech
- vnitrobuněčný transport = organisované přemísťování membránové či jiné struktury z
jednoho místa na druhé → sekreční váčky Golgiho komplexu
- na pohybu se podílejí mikrotubuly, mikrofilamenta a jejich molekulové motory
- pro většinu cytoplasmatických mikrotubulů je centrem centrosom ( MTOC) z něhož vychází vlákno k periferii, u centrosomu je - konec na periferii + konec
- kinesiny = transport od - konce na + konec
- dyneiny = transport od + konce na - konec
- pravidelné proudění cytoplasmy = cyklóna → charakteristická pro rostlinné bb., umožňuje ji klouzání mikrofilamenta po sobě ( pomocí myozinů ) a jejich posun vůči plazmatické membráně
- améboidní pohyb - pohyb b. po pevné podložce
- pohybují se tak améby, leukocyty, fibroblasty
- vysílání výběžků → pseudopodie, lamelipodie ( tekné ploché výběžky ) / filopodie ( vláknité výběžky ) ve směru pohybu b.
- můžeme k nim řadit i fagocytózu ( X ne vždy spojena s lokomocí b. )
- nezcela jasně objasněm, odlišný u různých bb., pravděpodobně velký vliv asociovaných proteinů
- kinocílie = bičíky, řasinky
- podmíněn klouzáním mikrotubulů poháněný molekulovým motorem ( axonemální dynein
- mikrotubuly uspořádány, tak aby při klouzání nedocházelo k prodlužování ,ale k ohýbání
- v buňce zakotveny v bazálních tělískách ( MTOC )
- hlavní strukturou axonema = svazek mikrotubulů svázaný asociačními proteiny → dva centrální mikrotubuly a okolo nich 9 mikrotubulových dubletů ( ty z podvlákna A - 13 protofilamnent a podvlákna B - 10 protofilament )
- mutace v tubulinových genech vedou k odchylkám ve vnitřním uspořádání kinocílií a tím k jejich nefunkčnosti → azoospermi ( nepohyblivé ), Kartegenův syndrom ( nepohyblivost řasinek dýchacího epitelu
- svalový pohyb - pohyb myozinu po mikrofilamentech soustředěný v diferenciovaných svalových bb. ( specializovány na přeměnu energie chemické v mechanickou
- sarkomera = kontraktilní element bb. kosterní svaloviny ( jejich myofibril )
- tvořena tenkými a tlustými filamenta + řadou dalšího proteinů ( troponin, tropomyozin, titin, nebuli… )
- princip kontrakce je klouzání filamenta způsobené pohybem myozinových hlaviček po mikrofilamenta
- toto teleskopické zasouvání je umožněno antiparalelní orientací myozinových vláken"

Práce je psaná v odrážkách. Součástí je několik obrázků a schémat. Délka čistého textu je cca 27 stran. Rozsah délky jednotlivých otázek je 0,5 - 2 strany.