1.	Pedagogický systém a dílo J. A. Komenského

1.1	Pojetí pedagogiky

1.2	Didaktické principy jako podmínka účinnosti výuky

2.	Stanovení výukových cílů

2.1	Výukové cíle jako prostředek pro řízení výuky

2.2	Taxonomie cílů podle Blooma - tabulka

3.	Výukové metody a jejich klasifikace

3.1	Kritéria výběru metod ve vyučovacím procesu

4.	Projektování výuky, realizace výuky a evaluace výuky

4.1	Časově-tematické plány

4.2	Příprava na jednotlivou výuku

4.3	Písemná příprava na výuku

4.4	Orientace na kognitivní, psychomotorickou a afektivní složku učiva

4.5	Struktura výuky – cíle a obsah

4.6	Postupy, organizace a řízení výuky

4.7	Výsledky a jejich hodnocení

5.	Výběr obsahu školního vzdělání

5.1	Rámcový vzdělávací program

5.2	Systém kurikulárních dokumentů

5.3	Ukázková lekce dle RVP

6.	Učitel v pedagogickém procesu

6.1	Učitelovo pojetí výuky a styly vyučování)

6.2	Učitel v roli vychovatele

6.3	Konstruktivistické pojetí výuky

6.4	Transmisivní pojetí vyučování

7.	Alternativní školy

7.1	Daltonský plán

7.2	Waldorfská škola

7.3	Montessoriovská škola

8.	Žák v procesu učení

8.1	Styly učení

8.2	Typologie žáků

8.3	Základní rysy výchovy

8.4	Funkce výchovy v životě člověka a společnosti.

8.5	Výchova a vzdělání

8.6	Pedagog a vychovávaný jedinec

8.7	Cíle výchovy, jejich členění a vymezování

8.8	Vývoj, přehled a aplikace pedagogických principů

9.	Hodnocení a klasifikace žáků

9.1	Typy hodnocení

9.2	Klasifikace vs. slovní hodnocení

9.3	Problém objektivity hodnocení

9.4	Způsoby zjišťování výsledků výuky

9.5	Vliv hodnocení žáků na jejich sebehodnocení

10.	Proměny psychiky dítěte školního věku a adolescence

10.1	Obecná charakteristika stadií dětství

10.2	Vývoj rozumově-poznávacích funkcí v dětství a prepubertě

10.3	Charakteristické změny pozornosti, paměti, obrazotvornosti a myšlení

10.4	Vývoj imaginativně-emotivních složek osobnosti

10.5	Obecná charakteristika dospívání a úroveň poznávacích procesů dospívajících

11.	Poznávání žáků

11.1	Pedagogická diagnostika

11.2	Diagnostická práce učitele

11.3	Kognitivní stereotypy a předsudky v procesu poznávání žáků

11.4	Zásady pro interpretaci získaných dat

11.5	Profesní etika

12.	Pedagogická komunikace a interakce mezi učitelem a žákem/žáky

12.1	Proměny pedagogické komunikace v závislosti na různých koncepcích výuky

12.2	Vliv kvality pedagogické komunikace na klima třídy

12.3	Uspořádání třídy a specifika pedagogické komunikace

13.	Základní cíle a prostředky soudobé edukace

13.1	Psychologie odměňování a trestání

13.2	Autorita učitele a kázeň žáků

13.3	Druhy autority, normy chování

13.4	Stanovení pravidel při výuce, školní řád

13.5	Prevence neukázněného chování

14.	Mravní a sociální výchova

14.1	Cíle a proces mravní výchovy

14.2	Metody mravní výchovy

14.3	Prevence sociálně patologických jevů

15.	Odraz aktuálních problémů ve výchově

15.1	Multikulturní výchova a environmentální výchova

15.2	Výchova ke zdravému životnímu stylu a globální výchova, „Zdravá škola“

15.3	Výchova žáků k rodičovství - sexuální výchova

16.	Školní třída jako sociální skupina

16.1	Sociální klima třídy

16.2	Sociometrie

16.3	Řízení školní třídy

16.4	Možnosti podpory spolupráce ve třídě

16.5	Sociální a osobnostní kompetence učitele

17.	Hlavní výchovné a výukové problémy dětí školního věku a adolescentů

17.1	Etiologie a klasifikace jednotlivých poruch a vad z hlediska psychologie a speciální pedagogiky

17.2	Možnosti nápravy

18.	Pedagogicko-psychologické poradenské služby

18.1	Školní poradenská pracoviště

18.2	Specializovaná poradenská zařízení, IPPP ČR, vyhláška č. 72/2005 Sb.

18.3	Školní a poradenská psychologie

18.4	Role školního psychologa a školního speciálního pedagoga

18.5	Přehled speciálních škol a školských zařízení pro výchovu a vzdělávání žáků se speciálními potřebami dle jednotlivých typů postižení

19.	Poradenský proces

19.1	Cíle a základní postupy

19.2	Pomoc, sociální kontrola a sociální opora

19.3	Poradenství pro profesní orientaci žáků

19.4	Zvládání krizových situací ve škole

20.	Speciální pedagogika a její subdisciplíny

20.1	Základní terminologie

20.2	Diagnostické a terapeutické (nápravné) metody ve speciální pedagogice

20.3	Druhy terapie

21.	Systém péče o postižené a současná legislativa týkající se speciální pedagogiky

21.1	Podmínky edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v základní a střední škole

21.2	Možnosti integrace a individuální vzdělávací plán

21.3	Přehled speciálních škol a školských zařízení pro výchovu a vzdělávání žáků se speciálními potřebami dle jednotlivých typů postižení

22.	Rodina jako výchovné prostředí

22.1	Psychologie rodiny (styly rodinné výchovy)

22.2	Spolupráce rodiny a školy

22.3	Komunikace učitele s rodiči

23.	Školský management

23.1	Škola jako organizace

23.2	Příjímání, motivace a výstup pracovníků – učitelů

23.3	Styly vedení.

24.	Specifika učitelství jako profese

24.1	Profesionalizace učitelů

24.2	Kompetence učitele

24.3	Formy profesionálního rozvoje

24.4	E-learning

24.5	Autoevaluace práce učitele

24.6	Akční výzkum

25.	Řízení spolupráce a týmové práce ve škole

25.1	Kultura a klima školy

25.2	Koncept učící se organizace

25.3	Princip kolegiality

25.4	Praktický výzkum a práce na školních projektech

26.	Základní právní dokumenty

26.1	Listina lidských práv a svobod

26.2	Úmluva o právech dítěte

26.3	Pracovní řád pro učitele

26.4	Vyhláška o základní škole

26.5	Školské zákony a pracovní právo

26.6	Školní dokumentace

27.	Strategické dokumenty MŠMT

27.1	Podstata Národního programu rozvoje vzdělávání

27.2	Rámcového vzdělávacího programu a souvislost s tvorbou Školního vzdělávacího programu

27.3	Evaluace práce školy

"PROJEKTOVÁNÍ VÝUKY – REALIZACE VÝUKY – REFLEXE (EVALUACE) VÝUKY

(časově-tematické plány, příprava na jednotlivou výuku, písemná příprava na výuku, orientace na kognitivní, psychomotorickou a afektivní složku učiva; struktura výuky – cíle, obsah, postupy, organizace a řízení výuky, výsledky a jejich hodnocení).


Projektování (plánování) je prvním krokem pro úspěšnou realizaci vyučování, je to plánování a promýšlení učebních cílů, jejich uspořádání a vzájemné vztahy.
Plán = představa příštího stavu věci, neměl by ho znát jen učitel, ale také žáci – měli by vědět, co se od nich po zvládnutí tematického celku očekává.

Kroky při plánování výuky
Při plánování vychází učitel z různých kurikulárních dokumentů. Na jejich základě učitel zpracovává časově tematický plán učiva a přípravu na konkrétní vyučovací jednotku.

Plánování není jen představou o budoucím stavu věci, ale je to také řada konkrétních činností k zajištění realizace záměrů, tzn. příprava pokusů, technických zařízení, pomůcek, učebních úloh, didaktických testů, ale také učebnice (pozor, dnes nejsou učebnice v některých případech věcně ani didakticky na žádoucí úrovni) a k nim zpracované metodické příručky a v neposlední řadě potřeby a zájmy žáků.

1. Studium kurikulárních dokumentů
a) dříve studium učebních osnov (Vzdělávací program Základní škola, Národní škola, Obecná škola)
b) dnes Rámcové vzdělávací programy

2. Zjištění potřeb žáků
- kurikulární dokumenty je nutné porovnat s potřebami žáků a jejich dosavadními znalostmi
- dříve učili učitelé podle stanovených osnov a podle jedné učebnice, která měla i metodickou příručku – to bylo často pro žáky nevyhovující, často docházelo ke zneužívání totalitními režimy k ideologickým a mocenským cílům
- dnes Rámcový vzdělávací program, resp. Školní vzdělávací program

3. Tematický plán učiva
Tematický plán učiva tvoří konečnou představu o výuce ve školním roce. Jedná se o stanovení tematických celků a počtů hodin, které jim budeme věnovat. Někdy se formulují i hlavní výukové cíle k tematickým celkům (cíl se nemá formulovat jako popis činnosti učitele, ale jako činnost žáka, kterou zvládne na konci výuky). Případně zde lze naplánovat přípravu zvláštních pomůcek, založení dlouhodobějších pokusů (např. v biologii) apod.
Zpracování tematického plánu může být individuální záležitostí učitele, ale může se na něm podílet i tým učitelů (je žádoucí).
Dříve se zpracovával na základě osnov a v souladu s učebnicemi a metodickou příručkou, dnes je větší volnost a lze zohlednit např. podmínky školy, potřeby žáků apod.
Žádoucí je připravit tématické plány pro všechny ročníky, což umožňuje návaznost a mezi vyučujícími nevznikají spory o tom, co měl kdo odučit.

Jakmile máme stanovena témata a časové proporce, připravujeme se na konkrétní vyučovací jednotku.

4. Příprava na vyučování
Pracovní řád předepisuje důkladnou přípravu učitele na výuku, ale nepředepisuje její formu. Obecně se doporučuje udělat si alespoň stručnou písemnou přípravu na hodinu. Příprava je plně záležitostí učitele. Rys (1975) rozlišuje tři typy přípravy:
a) „blesková příprava“ Co? Jak? Učitel vymezí obsah, promyslí metody a prostředky. O výukových cílech předpokládá, že jsou zakomponovány do obsahu učiva v učebnici. V praxi se s takovou přípravou setkáme často, především z nedostatku času.
b) odpovídá na otázky Co již bylo? Čeho chci dosáhnout? Jak a čím toho dosáhnout? Jaké bude mít tato hodina pokračování? Zde již učitel pracuje s cíli, které popisují, čemu se mají žáci naučit a na jaké úrovni, zařazuje vyučovací jednotku do obsahových a časových souvislostí s tím, co bylo, a tím, co bude (prakticky se to projevuje např. opakováním učiva z minulé vyučovací jednotky, zadáním úkolů na příště). Tento typ je nejčastější.
c) nejnáročnější, lze ji charakterizovat takto:
1. cíle – co chci, čeho zamýšlím dosáhnout
• konkretizace některého z obecných cílů (např. žáci dokážou provést kotoul vzad)
2. jakými prostředky chci těchto cílů dosáhnout
• obsah učiva – stručný nástin
• volba vyučovacích metod (důležitá je aktivita žáků), didaktických pomůcek, metodický postup"

Práce obsahuje obrázky, tabulky a schémata. Čistý text dosahuje cca 195 stran.