1.

Ekologie

1.1

Definice

1.2

Dělení

2.	Ekologie a evoluce

2.1

Adaptace

2.2	Přirozený výběr

3.	Organismus a prostředí – ekologická nika

3.1	Tolerance druhu

3.2	Ekologická nika

4.	Podmínky prostředí

4.1	Teplo jako podmínka prostředí

4.2	Ektotermní organismy

4.3	Endotermní organismy

4.4	Další podmínky prostředí a jejich vliv na organismy

4.5	Znečištění

4.6	Obecné principy působení podmínek prostředí

5.

Zdroje

5.1	Sluneční záření

5.2

Voda

5.3

Kyslík

5.4	Minerální živiny

5.5	Organismy jako potravní zdroje

5.6	Ochrana potravních zdrojů

5.6.1

Ochrana tvarem a zbarvením

5.6.2

Klasifikace zdrojů

6.

Populace

6.1	Vlastnosti populací

6.2	Zánik populací

6.3	Metapopulace

7.	Úvod do interakcí, konkurence

7.1	Klasifikace interakcí mezi organismy

7.2	Vnitrodruhová konkurence

7.3	Mezidruhová konkurence

8.

Predace

8.1	Definice a klasifikace predace

8.2	Býložravost

8.3	Pravá predace

8.4	Parazitismus

9.	Mutualismus

10.	Společenstva: organizace, funkce a změny

10.1

Ekotony

10.2

Fidelita

10.3	Změny struktur společenstev v čase. Sukcese

11.	Tok energie ve společenstvech

11.1	Trofická struktura

11.2	Účinnost přenosu energie

11.3	Potravní síť a úloha detrivorů

12.	Tok látek, biochemické cykly

12.1	Vstupy živin

12.2

Výstupy

13.

Biomy

13.1	Tropické deštné lesy

13.2

Mangrovy

13.3	Savany a tropické sezónní lesy

13.4	Pouště a polopouště

13.5	Tvrdolisté lesy

13.6

Stepi

13.7	Opadavé lesy mírného pásma

13.8

Tundra

"8. Mutualismus
Mutualismus vyjadřuje vzájemnost a prospěšnost, oba druhy mají ze soužití užitek, tj. rychlejší růst a úspěšnější rozmnožování (větší fitness)

Nejčastější příčiny mutualismu:
1. strana: snazší přístup k potravnímu zdroji,
2. strana: ochrana před predátory a parazity, zisk optimálního životního prostředí poskytovaného prvním mutualistou

Specifika v životě mutualistů:
- jednoduchý životní cyklus mutualistů, s potlačenou sexualitou (v protikladu s parazity)
- šíře výskytu je širší než u nemutualistických organismů, přísná speciace tedy není pravidlem
- relativně stálý počet endosymbiontů na jednoho hostitele (v porovnání s epidemiemi parazitů
- Jde o značně rozšířený jev: opylovači, mikorhyza, mikroorganismy poutající dusík, mikrobi ve střevech
- Soužití spěje k velmi silným vazbám až k tendenci vzniku „superorganismu“ (lišejníky)

Typy mutualismu:
1. Fakultativní- nevzniká závislost, přestože obě strany mají užitek ze soužití
2. Jednostranně obligátní
3. Oboustranně obligátní
Příklady mutualismu:
- Zemědělský mutualismus – člověk a jeho hospodářské plodiny
- Opylování – výživa pro jedny, rozmnožení a šíření rostlin pro druhé
- V zažívacím traktu

Mykorhiza
Obligátní soužití vyšších rostlin prostřednictvím jejich kořenů (vylepšují si zásobování minerálními živinami) a hub, případně některých druhů bakterií (získávají organické látky).
Hlavní výhodou pro hostitele je, že mycelium houby pomáhá získat fosfát i z větších vzdáleností. (Je-li však fosforečnanu dostatek, snižuje se růst hostitele -> parazitizmus s určitým pozitivním přínosem jen za určitých podmínek?)

Některé z mutualistických vztahů, především vztahující se k fixaci dusíku, velmi přispívají k produktivitě společenstev. K rozrůznění světové biodiverzity však přispěla nejvíce zřejmě evoluce parazitů, predátorů a parazitoidů.
Souhrn:
Pro mutualismus je typická vzájemná prospěšnost, oba mutualisté mají ze soužití užitek, tj. rychlejší růst a úspěšnější rozmnožování (vyšší fitness). Nejčastější příčiny mutualismu jsou snazší přístup k potravnímu zdroji na jedné straně a ochrana před predátory a parazity či obecně optimální životní prostředí na straně druhé. Existuje řada specifik v životě mutualistů v porovnání s paraziticky a volně žijícími organismy. Mutualismus je značně rozšířeným jevem, zahrnuje opylovače, organismy mykorhizy, mikroorganismy ve střevech, mikroorganismy poutající dusík. Soužití spěje často k velmi silným vazbám, až s tendencí ke vzniku „superorganismu“."

Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány na 1 - 5 stran.