1.

Úvod

2.	John Locke

2.1	Druhé pojednání o vládě

3.	John Stuart Mill

3.1

O svobodě

4.	Srovnání a komentář

5.

Závěr

6.	Literatura

"2 John Locke

Angličan John Locke (1632 – 1704) je považován za jednoho z největších myslitelů novověku, který svým dílem Druhé pojednání o vládě položil základy dnešní demokracii.
John Locke se narodil nedaleko Bristonu, věnoval se studiu přírodních věd, lékařství a státovědy. Jeho život byl do značné míry ovlivněn lordem Shaftesburym, v jehož rodině pracoval jako lékař, domácí učitel a rádce a díky němuž se mu také dostalo státního úřadu. Po pádu lorda Shaftesburyho pobýval Locke nějaký čas v Holandsku. Po nástupu Viléma Oranžského na anglický trůn vykonával úřad komisaře pro obchod a kolonie. Poslední léta svého života strávil v ústraní.

2.1 Druhé pojednání o vládě

Locke na počátku svého díla užívá pojmu společenské smlouvy. Tento pojem se objevuje již v díle Thomase Hobesse, Lockova předchůdce. Zde jde o jakýsi kompromis, dohodu mezi lidmi o dodržování určitých pravidel. V souvislosti se společenskou smlouvou užívá Locke termín „přirozený zákon“, který říká, že „nikdo nemá poškozovat druhého na životě, zdraví, svobodě nebo majetku“ (Stroll, Popkin, 2000 : 100). Dále Locke rozlišuje život „v přirozeném stavu“ a život „ve stavu válečném“. Lidé v přirozeném stavu nemají důvod překračovat přirozený zákon, stane-li se tak však, mají poškození právo trestu. Podle Locka schází v přirozeném stavu zákon, který by řešil problémy porušení přirozeného zákona (např. absence náležité síly k potrestání, stupeň trestu téhož trestného činu by mohl být různý). Lidé mají tudíž možnost dobrovolně vstoupit do společenství, kde by byla vytvořena justice, exekutiva a legislativa. Těmito institucemi budou vytvořeny dimenze práva a bezpráví, lidé tak budou chráněni. Aby mohla společnost správně fungovat, je třeba zákonů – položení základů moci zákonodárné. Locke odmítá absolutní moc, monarchii, která by vedla k „válečnému stavu“ mezi občany a panovníkem. Je příznivcem demokracie, která je „vládou zákonů, které jsou vytvářeny po dlouhém zvažování řádně zvolenými zástupci lidu, a poté jsou zveřejňovány tak, aby se s nimi každý člověk mokl seznámit“ (Stroll, Popkin, 2000 : 101)“. Lidé svěřují vládě určité pravomoci, avšak zklame – li zvolená vláda tím, že se pokusí narušit občanskou autonomii, autoritu, je zde možnost odvolat ji. Další nevídanou myšlenkou byl náhled Locka na soukromé vlastnictví. Pojetí svých předchůdců, že majetek je výtvorem společnosti, odmítá. Jeho názorem bylo, že majetek je ve značné míře plodem osobní práce, proto není možné jej oprávněně někomu odebrat. Na kolik byly myšlenky Johna Locka zásadní a aktuální již ve své době dokazuje i fakt, že ovlivnili zakladatele americké i francouzské republiky. Z díla „Druhé pojednání o vládě“ byly některé citace zahrnuty i do dokumentů americké ústavy a Deklarace nezávislosti."