1.	Interdisciplinární (mezioborový) základ personálního řízení

1.1	Teorie řízení

1.2	Management

1.3	Teorie organizace

1.4	Organizační chování

1.5	Psychologie

1.6	Sociologie

1.7

Právo

1.8

Ekonomie

1.9	Politologie

1.10	Andragogika

1.11

Estetika

2.	Systémový přístup

2.1	Systémová teorie řízení vychází ze dvou hlavních myšlenek

3.	Kontingenční přístup

4.	Klasické směry řízení

4.1	Vědecké řízení

4.2	Správní řízení

4.3	Byrokratická organizace řízení

4.4	Škola lidských vztahů

5.	Přístupy moderního managementu

5.1	Sociálně psychologické přístupy

5.2	Behavioristický vědecký přístup

5.3	Procesní přístupy

5.4	Empirické přístupy (pragmatické)

6.	Management 80. let

6.1	Kritické faktory úspěchu

6.2	Dokonalost – škola excelence

6.3	Chaos – stálé změny

7.	Vývoj personálního řízení

7.1	Péče o pracovníky – přibližně od roku 1915 a ve 20. letech

7.2	Personální administrativa – 30. léta

7.3	Personální řízení – fáze rozvoje 40. a 50. léta

7.4	Personální řízení – fáze dospělosti 60. a 70. léta

7.5	Řízení lidských zdrojů – první fáze 80. léta

7.6	Řízení lidských zdrojů – druhá fáze 90. léta

8.	Klasické organizační teorie od počátku 20. st.

9.	Moderní přístupy managementu od poloviny 20. st.

10.	Postmoderní teorie managementu 80. léta 20. st.

11.	Moderní teorie managementu 90. léta 20. st.

12.	Řízení, management znalostí od druhé pol. 90. let 20. st.

"Klasické směry řízení
(vědecké řízení, správní řízení, byrokratická organizace řízení)
Vědecké řízení
-na přelomu 19. a 20. století se rozvíjí vědecké řízení, které je inženýrsky založeným přístupem k racionalizaci práce. Jeho cílem bylo zdokonalit kvalitu řízení, zejména u jednotlivců, aby se zvýšila produkce, snížily náklady a zvýšila produktivita práce. Člověk je součástí technického systému, personální práce byla zaměřena na získávání a výběr pracovníků.

Kritika vědeckého řízení poukazovala na podceňování významu samotného člověka.

Vědecké řízení zdůrazňuje:
1. vědeckou organizaci práce – zjednodušení a plánování práce, minimalizovat svobodnou vůli dělníků
2. hmotnou stimulaci pracovního výkonu – úkolové odměňování
3. rozdělení práce a odpovědnosti mezi vedoucí a dělníky
4. vědecký výběr pracovníků – důraz na vedoucí pracovníky
5. plánovaný výcvik – zvyšovaní kvalifikace
6. vytváření vhodných podmínek pro práci

Představitelé vědeckého řízení:
Frederick Taylor -otec tohoto směru, taylorismus
-jako první začal vědecky analyzovat práci, studoval práci jednotlivců a identifikoval měřitelné okolnosti pracovního výkonu
-použitím vědeckých metod lze dosáhnout vyšší produktivity práce
-kladl důraz na spolupráci mezi vedoucími a dělníky
-začal se zajímat o inteligenci, povahové vlastnosti, znalosti a dovednosti hlavně dělníků
Harrington Emerson -odstraňoval ztráty ve výrobě a zvyšoval její efektivnost
-snažil se o zabezpečení pracovní disciplíny, o spravedlivé odměňování a motivaci
Henry Gantt -věnoval se metodám denního plánování práce
Frank Gilbreth -znám svými pohybovými a časovými studiemi
-efektivnost práce"

Práce je psaná převážně v odrážkách. Text kapitol 4 - 7 se velmi podobá práci Personální řízení - zápisky z přednášek.