1.	Kniha Přehled pedagogiky

2.	Dělení výzkumů podle stupně obecnosti

2.1

Základní

2.2	Aplikovaný

3.	Dělení výzkumů dle vztahu k objektivní skutečnosti

3.1	Teoretický

3.2

Empirický

3.2.1

Akční

3.2.2

Strategicko-koncepční

4.	Další druhy výzkumů

4.1	Kvantitativní

4.2	Kvalitativní

5.	Dělení výzkumů podle komplexnosti pohledu uplatňované na zkoumané objekty

5.1	Monodisciplinární

5.2	Interdisciplinární

5.3	Transdisciplinární

6.	Použitá literatura

"Dle vztahu k objektivní skutečnosti autor rozděluje výzkum na teoretický a empirický.
Teoretický výzkum využívá čistě teoretické metody – analýzu a syntézu, indukci a dedukci, modelování… Většinou nepracuje s konkrétními daty. Pokud zkoumá konkrétní jevy, tak na ně nahlíží pouze z teoretického hlediska, a dospívá k teoretickým závěrům. Tomuto typu výzkumu bývá často vytýkána jeho povrchnost a plytkost. Někteří odborníci tvrdí, že čisté „teoretizování“ je často vzdálené reálným problémům praxe, a ve výsledku nepředkládá využitelné poznatky. To může vést ke diskreditaci pedagogiky jakožto vědy v očích učitelů i veřejnosti.
Empirický výzkum pracuje vždy s konkrétními jevy, jeho předmětem mohou být jak živé subjekty, tak neživé objekty. Příkladem empirického výzkumu je výzkum terénní, který se provádí přímo v autentickém prostředí. Používá hlavně metodu pozorování. Jak ale autor podotýká, realizace terénního výzkumu je velmi obtížná, proto není v současnosti příliš používán.
U empirického výzkumu ještě rozlišujeme výzkum akční a strategicko koncepční.
Akční výzkum má za cíl bezprostředně reagovat na dílčí problémy pedagogické praxe. Tyto problémy se většinou týkají jednotlivých škol, popřípadě malých skupin škol - například v okrese apod. Do tohoto výzkumu bývají zařazeni nejen vědečtí pracovníci, ale také ti, jichž se daný problém v praxi dotýká – učitelé, ředitelé škol.
Strategicko-koncepční výzkum vytváří podklady pro dlouhodobější plánování, je teoretický, ale zároveň opřený o nálezy z empirického výzkumu.

Dalšími naprosto odlišnými druhy výzkumu jsou výzkum kvantitativní a kvalitativní.
Kvantitativní výzkum v pedagogice pracuje exaktním způsobem, který je obvyklý v přírodních vědách. To znamená, že má přesně vymezený předmět zkoumání, na začátku výzkumu jsou formulovány hypotézy, které jsou následně přesnými exaktními metodami a statistickými nástroji pro měření ověřovány. Tento druh výzkumu dospívá k přesně formulovaným závěrům, a udává pravděpodobnost, s jakou lze tyto závěry zobecňovat ze zkoumaného vzorku na celý základní soubor.
Autor upozorňuje na to, že název „kvantitativní výzkum“ je u nás sice vžitý, nicméně nesprávný. V zahraničí bývá označován jako „(novo)pozitivistický“, čímž bývá zdůrazňována jeho exaktnost. Pozitivistický výzkum bývá často kritizován kvůli tomu, že nerespektuje individuální zvláštnosti zkoumaných objektů, a neobjasňuje zkoumané procesy z hlediska aktérů těchto procesů. Přesto tyto výzkumy u nás i ve světě převažují."

Práce použita pro předmět Metodologie společenských věd.