1.

Úvod

2.	Historie autismu

3.	Biologický původ autismu

4.	Charakteristika autismu

4.1	Komunikace

4.2	Sociální vztahy

4.3	Stereotypy a stereotypní chování

5.	Lékařská diagnóza autismu a poruch autistického spektra

5.1	Klasický autismus aneb Kannerův syndrom

5.2	Diagnostická kritéria podle diagnostického systému DSM-IV

5.3	Spektrum autistických poruch

5.3.1

Aspergerův syndrom

5.3.2

Dezintegrační porucha v dětství

5.3.3

Autistické rysy

6.	IQ autismu

7.	Výskyt autismu ve společnosti

8.	Rozdíly v pohlaví

9.	Možnost vzdělání autistických dětí

10.

Závěr

"Co je podstatou tohoto problému? Jestliže problém zjednodušíme, pak lidé s autismem mají problém porozumět symbolům. Potíž je v tom, že celá lidská společnost je na symbolech závislá. Řeč je toho příkladem. O lidech s autismem víme, že největší potíže jím činí jazyk, dále mají také ve velké míře problémy v sociálních vztazích. Je všeobecně známo, že lidé s autismem mají největší potíže se sociální komunikací.
Pro začátek je nutné zdůraznit, že ve skutečnosti neexistují u autismu žádné „typické“ případy, každý postižený autismem je svým způsobem jedinečný a převažují spíše rozdíly než podobnosti.

Komunikace

Řeč je považována za obtížně vnímatelnou, příliš abstraktní. Padesát procent lidí s autismem je schopno mluvit, ale i tito lidé používají ke zpracování sluchových informací z větší části pravou stranu mozku. To se týká i echolálie (typická pro pravou stranu mozku): řeč není co do významu dostatečně analyzována, ale je uchována do jisté míry v zakódovaném stavu v paměti a následně reprodukována. Tedy dítě používá řeč aniž správně porozumí jejímu obsahu. Asi jedna šestina postižených mluvit v období dospívání přestane a řečovou dovednost ztrácí..
Mnoho dětí s autismem není často schopno jakéhokoliv významného hlasového projevu ještě ani ve věku dospívání a leckdy i v dospělém věku. Nejen že tyto děti a dospělí nemluví, ale nesnaží se ani komunikaci navázat. Ve většině případů děti neprokazují ani takové reakce, jako je ukázání prstem. V těchto případech je jediným komunikačním projevem záchvat hněvu, kterým upozorňují na své základní potřeby.
Mnozí postižení autismem, a to i ti kteří nemluví, rozumí lépe psanému textu než verbální komunikaci a jsou schopni se vyjadřovat psaným slovem.

Sociální vztahy

U většiny dětí s autismem se abnormální vývoj v sociální komunikaci projeví už před prvními narozeninami. Pouze jedna pětina dětí takto postižených má normální vývoj zhruba do 18 až 24 měsíců.
Děti postižené autismem odmítají kontakt s jinými lidmi, zvláště ne s dětmi. Nejeví zájem ani o hry, či věci které je obklopují. Pohled těchto dětí je zvláštní, upřený, strnulý, často se vyhýbají očnímu kontaktu.
U některých postižených dojde v období adolescence k určitému zlepšení v oblasti sociálních vztahů, ale spíše dochází v tomto období k největším problémům. Objeví se extrémní uzavřenost a odmítání jiných lidí. Někteří ztrácí i své těžko získané dovednosti a malá část z nich přijde i o dovednosti jazykové.
V období dospělosti si většinou postižený utvoří určitý životní styl, který zapadá do jedné ze tří kategorií: 1) autisticky uzavřený, 2) aktivní, ale zvláštní, 3) pasivní a přátelský. Postižení z první skupiny zůstávají uzavření, často odmítají opustit místnost a aktivně se vyhýbají jiným lidem. U druhé skupiny je přístup k jiným lidem jednostranný. Někdy se fyzicky dotýkají jiných lidí, ale jejich způsob je společensky nepřijatelný. Všeobecně jsou považováni za „problémové“ a jejich aktivní způsob není oceňován. Třetí skupina pasivně přímá společnost ostatních a někdy je okolí za autisty vůbec nepovažuje. Ovšem změní-li se jejich navyklý pořádek, nebo zvýší-li se sociální napětí, nastane zcela zřetelný návrat autistických symptomů."