1.	Činnost výchovného poradce

2.	Funkce výchovného poradce

3.

Historie

"Funkce výchovného poradce
1. Řeší problémy (prospěchové, kázeňské, rodinné, zdravotní) vyplývající z klasifikačních porad nebo na základě podnětu třídního učitele
2. Poradce žáků v případě vztahových, citových či rodinných problémů a zprostředkovává další odbornou pomoc jako např. pedagogicko – psychologické vyšetření, konzultaci s psychologem, návštěvu u sexuologa nebo psychiatra, radu u právníka nebo sociálního pracovníka a podobně
3. Vyřizuje dotazy a stížnosti rodičů, které se týkají výchovného působení školy, na požádání jim poskytuje i rady ohledně výchovy v rodině
4. Je poradcem ředitele školy ve výchovných otázkách a případě zjištěných nebo hrozících patologií v chování žáků i v působení jeho rodiny je oprávněn obrátit se na příslušné odborníky, po případě na sociálního kurátora pro mládež
5. Informuje ostatní výchovné poradce i rodičovskou veřejnost o výchovných a vzdělávacích cílech určité školy (př. Podmínky přijetí do 1. Ročníku příslušné střední školy)
6. Iniciátorem preventivních (výchovně - preventivních) opatření a aktivit na škole a organizuje cílené přednášky (př. O drogách, AIDS, sexualitě, náboženských sektách,…)
7. Pomáhá absolventům školy při rozhodování o další profesionální či studijní orientaci a informuje je o možnostech dalšího studia (maturitní, pomaturitní, vysokoškolské, kurzy)

Historie
Od roku 1959 se kolegium ministerstva školství a kultury ČSR několikrát zabývalo přípravou mládeže pro volbu povolání. Na základě usnesení 21/60 Kolegia ministerstva školství bylo pokusně započato ve školním roce 1960/61 s rozvíjením výchovy k povolání, a to na třiceti vybraných školách v ČSR. Ke zhodnocení pokusu došlo na poradě v Bratislavě v dubnu 1961.

Porady se zúčastnili psychologové, pedagogové a lékaři. Zvláštní pozornost byla věnována profesní orientaci. Experiment provedený na vybraných školách potvrdil správnost předpokladu pověřit koordinací výchovného poradenství k volbě povolání specializovaného odborníka ve škole. Měl to být pracovník s novým typem kvalifikace – výchovný poradce. Současně byl navržen předběžný plán studia výchovných poradců na univerzitních katedrách psychologie.

Současně byl také vysloven požadavek vytváření jednotlivých okresních psychologických poraden. To bylo zdařilým počátkem spolupráce psychologů s učiteli a lékaři i zástupci průmyslu v otázkách výchovného poradenství.

V roce 1961 zřídilo ministerstvo školství komisi pro výchovné poradenství. Pozornost začala být věnována i výchově talentových žáků.

Výsledkem jednání komise bylo vydání směrnic o budování soustavy výchovného poradenství na ZDŠ (1962) a na středních školách (1963) a některá opatření na úseku vědecké a vědecko-výzkumné práce.

Experimentální postgraduální studium výchovných poradců ze škol I. cyklu bylo zahájeno na pedagogické fakultě UK v Praze ve spolupráci s psychologickým ústavem UK ve školním roce 1965/66."