1.

Úvod

2.	Psychologické pojetí emocí

3.	Teorie emocí

3.1.	Langeova-Jamesova teorie emocí

3.2.	Cannon-Bardova teorie

3.3.

Shrnutí

4.	Podmínky vzniku emocí

5.	Rozdělení emocí

5.1.	Podle kvality

5.2.	Na základě vývojového aspektu

5.3.	Na základě intenzity a trvání emocí

6.

Závěr

"2. Psychologické pojetí emocí
Pokusů vymezit pojem emoce je mnoho. Každý z nás emoce zná z vlastního prožívání, ví co tento pojem znamená, ale přesto je jejich definice velmi složitá. V psychologických publikacích můžeme narazit na mnoho různých pojetí, ale celkově se autoři shodují, že psychologické vymezení emocí je obtížné a jeho definování takřka nemožné.

Pro názornost jsem vybrala několik definic.
Jako první uvedu příklad definice stručného psychologickém slovníku. „Emoce jsou biologicky účelné adaptace, evolučně starší a proto silnější a hůře ovlivnitelné než rozumové procesy. Jsou spojovány s činností limbického systému a v zásadě jde o hodnocení reakce na podnět. Zahrnují fyziologické změny, prožitky libosti a nelibosti, motorické projevy, zaměřenost a vyšší či nižší pohotovost k jednání. Podle mohutnosti můžeme rozeznávat afekty, nálady a vášně. Jako základní se označuje osm typů emocí, které provázejí základní životní situace: radost, důvěra, překvapení, očekávání, strach, vztek, smutek, znechucení. Předpokládá se, že platí nejen ve všech kulturách, ale s velkou pravděpodobností i u vyšších živočichů“ (Hartl, 2004, s. 58).

Podle Lazara a Fricka jsou emoce: „Komplexní stav vznikající v reakci na určité afektivně zabarvené zážitky“ (Lazar, Frick, cit. podle Atkinsonová, 2003, s.389). Podle tohoto autora jsou emoce vyjadřovány nejméně šesti složkami: subjektivní prožívání emocí – afektivní stav, vnitřní tělesné reakce, soubor myšlenek a přesvědčení doprovázející emoce, výraz obličeje, globální reakce na prožitek, tendence jednání spojené s emocemi.

Averill a Nunleyová (1993) ve své knize říkají, že emoce jako láska, hněv, strach, bolest apod., jsou zakoušeny typickým způsobem a odehrávající se mimo osobní kontrolu. Podmiňují hodnotové soudy anebo – ne bezpodmínečně - nejsou vysvětlitelné na přísně logickém základě ( Nakonečný, 1998).

„Emoce je kvalitativně blíže popsaný stav, který vystupuje se změnami na jedné nebo z více následujících rovin: cit, tělesný stav a výraz“ (Smith, Atzertova, 1996, cit. podle Nakonečný, 1998, s. 414). Tato definice se často používá jako pracovní definice.

Někteří badatelé jako D. O. Hebb či W. Traxel dokonce došli k závěru že koncept emocí není nutný a je lépe ho nechat každodennímu životu než se jím zabývat ve vědeckém významu (Nakonečný, 1998).

S tématem emocí úzce souvisí i pojetí citů. Někteří autoři tyto pojmy považují za ekvivalentní a jiní je odlišují a to opět nejednotně. Cit tak může být chápán jako zážitková stránka emoce, která v globálním pohledu zahrnuje zážitky, ale i tělesný stav a výraz. Na druhé straně Blangonadežinová pojímá city jako nejjednodušší emocionální zážitky, které spojuje s (ne)uspokojování základních potřeb: jídla, pití, tepla, sexuální potřebou, atd. (Nakonečný, 1998)."

Seminární práce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předmět Obecná psychologie.