1.

Úvod

2.	Evaluace efektivnosti škol

2.1	Přístupy k vymezení efektivnosti škol

2.2	Faktory přispívající k efektivnosti školy

2.3	Charakteristika úspěšné školy

3.	Evaluace efektivity alternativních a inovativních škol

3.1

Úvod

3.2	Kvalita a efektivnost alternativních škol – problematika komparace a stanovení indikátorů

3.2.1

Ukazatele edukačních procesů

3.2.2

Ukazatelé vystihující prostředí škol

3.2.3

Ukazatelé vystihující rodinné prostředí

3.3	Evaluace efektivity inovativních škol

3.4	Komparativní výzkumy alternativních a standardních škol

3.4.1

Příklad výzkumu Česká republika – Srovnání vzdělávacích výsledků studentů státních a nestátních gymnázií

4.	Použitá literatura

"4. Komparativní výzkumy alternativních a standardních škol
Komplexní srovnávací výzkumy (komparace) alternativních a nealternativních škol, které by postihovaly větší počet relevantních parametrů kvality či efektivnosti, jsou prováděny jen velmi zřídka, a to jak v důsledku vysokých finančních nákladů, tak náročnosti realizace výzkumu. Průcha (1996) zmiňuje výzkum provedený v USA (Coleman, Hoffer, Kilgore, 1982), který byl publikován v knize Výkon střední školy: Srovnání veřejných, katolických a soukromých škol. Výzkumný vzorek tvořilo 893 veřejných škol, 84 katolických škol a 27 soukromých škol (celkem 58 728 žáků 10. a 12. ročníků).
Tyto školy byly srovnávány z řady hledisek:
• sociální a ekonomická struktura žáků – rasová a etnická příslušnost, ekonomický status rodin, začlenění handicapovaných žáků do škol, aj;
• pedagogická vybavenost škol – učební plány a nabídky různých vyučovacích předmětů, složení a velikost učitelských sborů, materiální vybavenost školních budov a učeben, aj.;
• fungování daných škol – chování a postoje žáků, úroveň disciplíny, mimoškolní aktivity žáků, aj.
Ze získaných dat vyplývá, že v kognitivních vzdělávacích výsledcích dosahují žáci katolických a soukromých škol lepší úrovně než žáci škol veřejných. Soukromé a katolické školy vytvářejí disciplinovanější a lépe řízené edukační prostředí než školy veřejné (více domácích úkolů, učitelé více kontrolují učební pokroky v soukromých a katolických školách než ve veřejných školách). Soukromé školy poskytují žákům více možností pro sportovní a jiné mimo-vyučovací činnosti než veřejné školy či katolické. Soukromé školy mají také příznivější poměr počtu žáků a učitelů (6 žáků na 1 učitele) než školy veřejné a katolické (15-16 žáků na 1 učitele). Soukromé školy jsou však selektivní z hlediska ekonomického, rasového i náboženského statusu žáků. Žáci těchto škol pocházejí z rodin s vyššími příjmy než žáci ve školách veřejných. I počet černošských žáků je výrazně menší než na školách veřejných a katolických. Tyto výsledky byly však částí odborné veřejnosti kritizovány zvláště proto, že výzkum nebral dostatečný zřetel na rozdíly ve vstupních charakteristikách škol (rodinné prostředí žáků). Tyto nekontrolovatelné faktory tak mohou vysvětlovat, proč soukromé školy dosahovaly lepších výsledků (Průcha, 1996).
V opakovaném srovnávacím výzkumu (Coleman, Hoffer, 1987) amerických veřejných a neveřejných škol byly analyzovány tytéž školy jako v předchozím výzkumu, nicméně s několikaletým časovým odstupem. Mohla se tudíž porovnat životní dráha a úspěšnost studentů, kteří absolvovali soukromou nebo veřejnou střední školu. Výzkum se tedy dostal až k hodnocení vzdělávacích efektů, které jsou předpokladem pro komplexní hodnocení efektivnosti škol. Komparativní šetření se zaměřilo i na vliv komunity – části veřejnosti, která je v nějakém vztahu ke škole. Jeden z důvodů, proč dosahují neveřejné školy v USA lepších výsledků, spočívá v existenci tzv. funkční komunity, specifické skupiny rodičů a občanů, která se školou spolupracuje, podporuje ji a má zájem na školní úspěšnosti všech žáků.
Z výsledků vyplývá, že studenti neveřejných středních škol (nekonfesní, konfesní, katolické) častěji projevují aspirace pro další studium, častěji dokončují studium na střední škole, častěji se zapisují na VŠ (college), častěji ji i dokončují a dosahují při studiu na college lepších výsledků než studenti z veřejných středních škol. Na výzkumném vzorku se prokázala souvislost se socioekonomickým zázemím studentů. Podíl studentů, jejichž rodiče mají vysokoškolské vzdělání, je ve veřejných školách 12%, v katolických 24%, v soukromých školách 36%. Dále se zjistilo, že neveřejné školy nabízejí větší množství studia cizích jazyků a teoretických předmětů než školy veřejné. Také bylo potvrzeno, že studenti soukromých škol dosahují lepší úrovně vzdělávacích výsledků než studenti ve veřejných školách. Nicméně z hlediska přírůstků, dosahovaných ve vzdělávacích výsledcích, je patrné, že v některých složkách vzdělávání jsou tyto přírůstky podobné ve veřejných a katolických školách, jinde dokonce vyšší ve veřejných než v soukromých školách. Z těchto důvodů proto nelze jednoznačně tvrdit, že veřejné školy jsou zcela horší než školy církevní nebo veřejné."

Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd, předmět Pedagogická evaluace