1.	Environmentální politika EU

1.1	Environmentální politika ve smlouvách

1.2	Principy ekologické politiky

1.3	Akční programy

1.3.1

Šestý environmentální akční program

1.4	Cardiffský proces

1.5	Lisabonský proces

1.6	Summit v Goteborgu

2.	Globální řešení environmentálních otázek

2.1	Vývoj v 60. – 70. letech

2.2	Summit země

2.3

Agenda 21

2.4

Závěry

2.5	Summit země II

2.6	Summit země III

2.7	Kjótský protokol

2.8	Místní Agenda

3.	Náplň environmentální ekonomiky a trvale udržitelného rozvoje

3.1	Environmentální ekonomika

3.2	Teorie externalit

3.3	Udržitelný rozvoj

3.3.1

Zásady udržitelného rozvoje

3.3.2

Podmínka udržitelnosti

3.3.3

Pojetí udržitelného rozvoje

3.3.4

Aspekty udržitelného rozvoje

3.3.5

Funkce přírodního prostředí pro udržitelný rozvoj

3.3.6

Indikátory udržitelného rozvoje OECD

3.4	Koncepce EU

3.5	Indikátor udržitelného rozvoje OSN

3.6	Problematika HDP

3.7	Agregované indikátory

"Akční programy
První AP 1973 – 1976
Druhý AP 1977 – 1981
Třetí AP 1982 – 1986
Čtvrtý AP 1987 – 1992
Pátý (1993 – 2000)

Šestý environmentální akční program
Sestaven pro období 2000 – 2010
Konstatuje, že životní prostředí bude chátrat dále pokud:
- Nebude dosaženo pokroku v implementaci environmentální politiky
- Nebude zlepšena integrace zájmů životního prostředí do ekonomických a sociálních politik
- Aktéři a občané nepřijmou snahy o ochranu ŽP za své
- Nebudou poskytnuty nové podněty k opatřením zaměřeným na řešení environmentálních problémů

4 prioritní oblasti
- boj s klimatickou změnou
- příroda a biodiverzita
- životní prostředí a zdraví
- přírodní zdroje a odpadky

Další oblasti
- rozšíření EU
- politické plánování

Cardiffský proces
1998, zaměřený na strukturální reformy na trhu zboží, služeb a kapitálu
V oblasti ŽP byl potvrzen princip integrace politiky ochrany ŽP, strategie k tématům: doprava, zemědělství, energetika, vnitřní trh, průmysl, rybářství a další

Lisabonský proces
Zahájen na summitu Evropské rady v Lisabonu, 2000
Cíl: do roku 2010 přeměnit EU v
„nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku schopnou udržitelného růstu s více a s lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností“

Směry transformace evropské ekonomiky:
- Informační společnost pro všechny
- Vytvoření evropského výzkumného prostoru
- Odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé a střední podniky
- Ekonomická reforma spojená s dokončováním vnitřního trhu
- Vytvoření integrovaných finančních trhů
- Lepší koordinace makroekonomických politik
- Aktivní politika zaměstnanosti
- Modernizace evropského sociálního modelu"

Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, přednáška do předmětu vyučovaného Antouškovou Michaelou, Ing. Ph.D.