1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1	Vývoj vztahů mezi ČR a Polskem

2.1.1

Obchodní ekonomická spolupráce mezi ČR a Polskem

2.2	Lisabonská strategie

3.	Analytická část

3.1	Základní informace o obou zemích

3.2	Srovnání strukturálních ukazatelů General Background

3.2.1

HDP

3.2.2

Produktivita práce

3.2.3

Zaměstnanost

3.2.4

Inflace

3.2.5

Jednotkové náklady na práci

3.2.6

Veřejná rovnováha

3.2.7

Veřejný dluh

3.3	Srovnání zemí a vývoje v čase v oblasti ekonomické reformy

3.4	Hospodářsko-politická reflexe ve stanovené tématické oblasti strukturálních ukazatelů - Lisabonská strategie

4.

Závěr

"Pokud porovnáme výši inflace obou zemí, situace v Polsku je následující. Inflace v Polsku dosahovala v minulém roce zhruba tří a půl procentní hranici. Průměrná roční inflace v Česku byla 1%. Také míra nezaměstnanosti je v České republice nižší.

Co se týká hospodářských vztahů mezi oběma zeměmi, fungují na principu solidní legislativní bázi. Podstatné dokumenty podepsané mezi ČR a Polskem jsou např. Smlouva o zamezení dvojího zdanění, Smlouva o vzájemné podpoře a ochraně investic nebo Dohoda o přeshraniční spolupráci. Za posledních pět let měla ČR stále aktivní saldo v rámci obchodní bilance. Kde se očekává výrazný nárůst spolupráce a zvýšení exportu je zvlášť oblast stavebnictví, konkrétně výstavba infrastruktury a v neposlední řadě zemědělské produkty. Paradoxně Polsko jakožto zemědělská země má enormní zájem o produkty jako je máslo, mléko, drůbež, vejce pivo a slad.

Dominujícím sektorem v Polsku je jednoznačně sektor služeb. Vyjádřeno v číslech, v roce 2007 tvořil 2,2% z celkových 6,1% růstu HDP. Ve službách také pracuje nejvíce zaměstnaných (60%). Velký potenciál v Polsku skrývá cestovní ruch, který je právem považován za nejdynamičtější v posledních letech. Velkým problémem je však infrastruktura, která je v žalostném stavu a komplikuje tak turistiku. V Polsku chybí prostředky na zlepšení a nové budování cest a dálnic společně s bezpečnostním systémem. Situace v České republice je v tomto ohledu podstatně lepší.

2.2 Lisabonská strategie

V souvislosti s dlouhodobě nedostatečnými výsledky v ekonomické výkonnosti Evropské Unie (EU) a zaostáváním v konkurenceschopnosti zejména vůči USA a Japonsku si Evropská rada na svém březnovém zasedání roku 2000 v Lisabonu vytyčila nový, ambiciózní plán: do roku 2010 se EU má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“. Tento plán vešel ve známost pod názvem Lisabonská strategie (LS) a byl přijat všemi státy původní evropské patnáctky. Nový právní rámec zjednoduší fungování EU a dá občanům větší slovo v evropské politice. Nová smlouva EU reformuje a modernizuje s cílem umožnit plné využití jejího potenciálu. Hlavními přínosy budou:
Posílení demokracie a větší otevřenost – milion občanů z několika zemí bude moci vyzvat Komisi k předložení nového legislativního návrhu („občanská iniciativa“). A národní parlamenty budou sledovat, zda EU jedná pouze tam, kde může dosáhnout lepších výsledků než opatření na úrovni členských států.

Vyšší efektivita – od roku 2014 se bude rozhodovat tzv. dvojí většinou (55 % členských států představujících alespoň 65 % obyvatel EU). EU bude moci jednat rychleji v otázkách ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti a boje proti mezinárodní trestné činnosti.
Posílení práv – nedávno podepsaná Listina základních práv, která má nyní stejnou právní sílu jako samotné smlouvy EU, bude chránit základní lidská práva občanů EU.
Silnější postavení na mezinárodní scéně – EU získá právní subjektivitu, což posílí její vyjednávací pozici a zvýší efektivitu její činnosti ve světě. Nová funkce vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zajistí větší vliv a soudržnost zahraničního působení EU."

Seminární práce z Vysoké školy ekonomie a managementu v Praze. Práce obsahuje tabulky a grafy. Čistý text je cca 8 stran.