1.

Úvod

2.	Pierre Abélard

2.1	Život Pierra Abélarda

2.2	Dílo Pierra Abélarda

3.	Období scholastiky

3.1	Charakteristika doby

3.2	Scholastická metoda

3.3	Křesťanská středověká filozofie

4.	Konceptualismus

4.1	Definice konceptualismu

4.2	Spor o univerzálie, jeho řešení v raném a pozdním období scholastiky

4.3	Spor o univerzálie napříč dějinami

5.

Závěr

"„Scholastika ve svém počátku posunula centrum duchovní kultury a filozofie v západořímské říši na západ a na sever do Franské říše. Nositeli kultury se stali barbaři.“ Když pak Franská říše zanikla, přetrvávala duchovní i filozofická tradice scholastiky i nadále. „Základem nové kultury se stala znovuobnovená klasická a patristická tradice.“ O své dominantní postavení na jedné straně bojovalo císařství, na straně druhé papežství. Díky nové kultuře ale nakonec došlo k politické a společenské i duchovní a filozofické jednotě. Jádrem západní Evropy se staly tyto čtyři země: Německo, Francie, Itálie, Velká Británie. Sjednocení vědy a filozofie zde můžeme pozorovat asi nejvýrazněji na jednotě používaného jazyka. Všechna významná díla byla psána latinsky, latinsky se učilo na těch nejlepších vysokých školách. To samozřejmě podporovalo učence v jejich činnosti, jelikož v užším smyslu nebyli vázáni na svou vlast. Věda se stala mezinárodní. Uveďme si zde jen několik nejvýznamnějších příkladů:
- Anselm se narodil v Itálii, žil v Normandii a zemřel v Anglii jako arcibiskup t Cantebury
- Albert byl původem Němec, ale žil a učil v Paříži
- Albertův žák Tomáš pocházel z jižní Itálie, studoval v Paříži a během svého života působil například v Kolíně či v Bologni...

3.2 Scholastická metoda

Základem scholastické bylo pojetí filozofie jako plodu vyučování a výchovy duchovenstva v klášterních školách. Sám název scholastika znamená školní nauka. Úkolem scholastiky bylo rozumově odůvodňovat a objasňovat víru, tak aby byla srozumitelná pro každého. Proto se v tomto období často mluví o filozofii jako o ancilla theologiae - služce teologie.
„K tomu, aby scholastika splnila svoji úlohu, bylo zapotřebí znalostí antické filozofie.“ Na počátku tohoto období ještě tyto znalosti nebyly příliš rozsáhlé, s postupem času ale můžeme pozorovat jejich prohlubování. Zajímavým faktem a zároveň klíčem k této pozvolnosti nabývání vědomostí je skutečnost, že Aristotelovo dílo bylo zcela zpřístupněno až v období vrcholné scholastiky, a to prostřednictvím arabské a židovské kultury.
Scholastická filozofie si klade za cíl zprostředkovávat pravdu víry pomocí rozumového myšlení, racionalismu. Chce rozumově proniknout do pravd víry a obsahově je pak přiblížit lidskému myšlení. Chce tyto pravdy předávat lidstvu v uspořádané, systematické formě. A konečně chce filozofickými argumenty vyvrátit námitky, které by proti těmto pravdám mohl mít rozum. "