1.Filozofie v období osvícenství

1.1	Osvícenství v Anglii

1.1.1

Předchůdci anglického empirismu

1.1.2

Locke

1.1.3

Berkeley

1.1.4

Hume

1.1.5

Filozofie náboženství a etika v osvícenské Anglii

1.2	Osvícenství ve Francii

1.2.1

Přenesení myšlenek anglického osvícenství do Francie

1.2.2.

Montesquieu

1.2.3

Voltaire

1.2.4

Encyklopedisté a materialisté

1.2.5

Rousseau

1.2.5.1

Život, dílo, hlavní myšlenky

1.2.5.2

Rousseaův význam

1.3	Osvícenství v Německu

2.	Immanuel Kant

2.1	Život, osobnost,dílo

2.2	Předkritická perioda

2.2.1

Ke Kantovým přírodovědeckým spisům

2.2.2

Vypracování kritického problému

2.3	Kritika čistého rozumu

2.3.1

Charakter, struktura, základní pojmy

2.3.2

Transcendentální estetika

2.3.2.1

Prostor

2.3.2.2

Čas

2.3.2.3

Možnost matematiky

2.3.3

Transcendentální analytika

2.3.3.1

Problém

2.3.3.2

Kategorie

2.3.3.3

Dedukce čistých rozvažovacích pojmů

2.3.3.4

Transcendentální soudnost

2.3.3.5

Možnost přírodní vědy

2.3.4

Transcendentální dialektika

2.3.5

Inventarium čistého spekulativního rozumu

2.4	Mravnost a náboženství

2.4.1

Náboženství v mezích pouhého rozumu

2.5	Kritika soudnosti

2.5.1

Problém

2.5.2

Závěr ke třem kritikám

2.6	Pokritické dílo

2.6.1

Nejdůležitější spisy

2.6.2

Metafyzika mravů

2.6.2.1

Nauka o právu

2.6.2.2

Nauka o ctnosti

2.7	Ke kritice a hodnocení Kanta

2.7.1

Několik kritických hledisek

2.7.1.1

K vnitřní důslednosti systému

2.7.1.2

Ke Kantově metodě

2.7.2.

Kantův význam pro filozofii

"Encyklopedisté a materialisté
Věk náboženství a filozofie ustoupil století vědy! Tato věta stojí v úvodu k Encyklopedii věd, umění a řemesel. Charakterizuje ducha mužů, kteří chtěli zbraněmi ducha a rozumu osvobodit svět od mocí minulosti a nastolit nový, svobodnější a šťastnější věk. Encyklopedie měla shrnout veškeré vědění té doby. Byla především dílem dvou mužů: Denis Diderot – přemýšlel a psal téměř o všech tématech. Jeho vnitřní vývoj se ubíral rychlým sledem od teismu, který věří ve zjevení, přes pochybování (Procházky skeptikovy) a teismus zhruba odpovídající voltairovskému rozumovému náboženství (Filozofické myšlenky) k rozhodnému materialismu (Výklad přírodyaj.) Jean d’Alembert – všestranně filozoficky i literárně vzdělaný proslulý matematik. Napsal úvod k celému dílu. Navzdory opakovaným zákazům se Encyklopedie šířila a brzy byla přeložena do několika cizích jazyků. Měla značný vliv na obecný způsob myšlení. Encyklopedie není úplně nepřátelská vůči každému náboženství a víry v boha, je spíše skeptická.
S radikalismem, zčásti s fanatismem, který je podobný potíranému náboženskému fanatismu církví, napadají náboženství a víru ve stejné době (18. Stol.) působící francouzští materialisté. Např. des La Mettrie – lékař a filozof přírody, byl pro své radikální spisy nejprve vypovězen z Francie a potom i ze svého nizozemského exilu. Pak jej přivedl ke svému dvoru Fridrich Veliký. Jeho základní myšlenka, jak ji rozvedl zejména ve spise Člověk stroj: Není nutné předpokládat boha jako princip světového pohybu. Svět se pohybuje sám od sebe. Hypotéza boha by byla jen na překážku vědeckému poznávání přírody. Není také třeba předpokládat zvláštní myslící substanci, ducha či duši v člověku. Myšlení je pouze přirozená funkce těla.
Náboženství je pro něj rušivým elementem v životě jednotlivce i celých národů. Svět nebude šťastný dříve, dokud se nevznikne stát ateistů.

Rousseau
a)Život, dílo, hlavní myšlenky
Svůj život vylíčil sám s otevřeností, hraničící až s exhibicionismem, ve svých Vyznáních (Confessions). Narodil se v Ženevě, v 16 letech ukončil učení a nejprve na něj působil vliv mnohem starší ženy, která se pro něj stala matkou i milenkou. Po svém prvním literárním úspěchu žil zčásti v Paříži, zčásti v jiných místech Francie, podporován zámožnými šlechtickými přáteli a příznivci. Žil v Anglii, kam jej přivedl David Hume a potom znovu ve Francii. Byl stále ohrožován pronásledovateli, až to u něj nakonec přerostlo ve stihomam. Zemřel v Paříži. Akademie v Dijonu vypsala jako námět rozprav soutěžících o její cenu otázku „Zda pokrok věd a umění přispěl ke zlepšení mravů.“ Rousseau odpověděl spisem Rozprava o vědách a umění a díky tomu se stal uznávaným spisovatelem. Dal zadané otázce obecnou podobu: zda umění a vědy vůbec jsou užitečné pro mravnost a lidské štěstí. Odpovídá na to rozhodným nikoli. Jeho spis a diskuze, která se o něm rozvinula, přiměly Akademii k vypsání druhé soutěžní otázky: Jak vznikla nerovnost mezi lidmi a je zdůvodněna přirozeným právem? Rousseau odpověděl Rozpravou o původu a základech nerovnosti mezi lidmi. Rozlišuje mezi přirozenou, fyzickou nerovností (rozdíly způsobené stářím, tělesnými silami a duševními vlohami) a nerovností mravní, politickou. Původem mravní nerovnosti byl:
a) vznik vlastnictví, který vytvořil bohaté a chudé
b) ustavení vrchnosti, které vytvořilo vládce a ovládané
c) zvrat moci v libovůli, který vytvořil pány a otroky, jejichž jedinou povinností je poslušnost"