1.	Vznik Evropské unie a její orgány

2.	Vstup České republiky do EU

3.	Jaké jsou naše šance a rizika?

4.

Řešení?

5.	Práva občana v EU

“Jaké jsou naše šance a rizika?

Každý by se mě asi připravit na to, že vstup do EU bude znamenat další náraz po revoluci.
První šok zažijí české firmy, které budou muset přijmout poměrně velké množství zásad společné obchodní politiky, standardů, ekologické, sociální ochrany, v oblasti zdraví a pohodlí zvířat. Tyto kroky vyvolávají významné zvýšení nákladů celé podnikatelské sféry, a tím snížení dnešních výhod v oblasti nízkých mezd a nákladů. Společně s tvrdší konkurencí zahraničních firem to povede ke krachu zejména malých a středních podniků.
V souvislosti s přijetím evropského práva, zvláště v ochraně prostředí, bude rovněž stát nucen vynaložit poměrně velké prostředky i za cenu vyššího schodku veřejných rozpočtů. Stejný tlak bude na zvýšení spotřebních daní a daní z přidané hodnoty.
Cenová hladina v České republice se nachází na úrovni 39 procent zemí EU a 36 procent příčinou je nižší produktivita práce, levnější pracovní síla a pochopitelně nižší výkonnost ekonomiky. Právě výše uvedené skokové přijímání určitých standardů vyvolá fázi zvýšení nákladů podnikové sféry a tlak na zvýšení cenových hladin. Nejvýznamnější vliv to bude mít na zvýšení cen potravin, a to v důsledku přijetí společné zemědělské politiky při odstranění překážek obchodu uvnitř Unie. Potenciál růstu těchto výrobků je zhruba 40 – 45 procent. Všechny tyto faktory přispějí v krátkodobém horizontu pěti let k výraznějšímu růstu nezaměstnanosti, přičemž je těžké odhadnout o kolik. Mimo jiné to bude záležet na schopnostech českých diplomatů a politiků, jaká vyjednají s Evropskou unií přechodná období, kdy by mělo dojít k rozložení některých kroků.
To co se bude dít po vstupu do EU, můžeme nazvat druhou modernizací. První proběhla na začátku devadesátých let a byl pro ni typický odchod lidí ze zemědělství na informace a nové technologie. Současně to byl éra obrovských investic do životního prostředí a infrastruktury. Po několikaleté relativní stagnaci nastane druhý skok spojený s tzv. deindustrializací. Ve Studii o sociálních a ekonomických dopadech vstupu do EU se uvádí, že národohospodářská struktura ČR se v mezinárodním srovnání stále vyznačuje předimenzovaností průmyslu a poněkud nižším podílem služeb. Pohyb pracovních sil bude spojen s konceptem celoživotního učení a flexibilních změn profesí. Všechny tyto aspekty budou mít jistě vliv na výkonnost ekonomiky a vyšší produktivitu práce. Jen pro srovnání. V roce 1999 dosahovala výkonnost ekonomiky ČR /HDP v paritě kupní síly na obyvatele/ 60 procent EU. Takovou výkonnost jako my mělo před vstupem například Řecko či Portugalsko a jejich výkonnost se pět let a více let po vstupu zvýšila. Důvodem byly i vyšší dotace, které dnes země střední a východní Evropy v takovém množství zcela jistě nedostanou.
Náš vstup do Unie je předmětem také mnoha obav od členů patnáctky, především Rakouska a Německa. Naše čistá mzda se nachází na úrovni čtvrtiny Německa nebo Rakouska. Němci proto navrhují zákaz volného pohybu pracovních sil po dobu sedmi až devíti let. Rakouský požadavek mluví o naprosté volnosti za předpokladu vyrovnání mezd na osmdesát procent Rakouska. Dodejme, že především zahraniční stavební a jiné firmy už léta operují na českém trhu.
Představy našich západních sousedů jsou neodůvodněné. Největší zájem z naší strany je o práci v Německu – devět až dvacet tisíc ročně, v Rakousku jen dva až čtyři tisíce. Naopak českým problémem bude únik „mozků“ do těchto zemí."