1.

Úvod

2.	Stres a stresor

3.	Komunikace a základní komunikační funkce

3.1	Verbální komunikace

3.2	Neverbální komunikace

4.	Jak stres ovlivňuje komunikaci

5.

Závěr

"1. Stres
Anglický výraz „stress“, který byl původně používán zejména v technickém smyslu slova, popisoval původně tlak působící na nějaký předmět. Toto slovo vychází z latinského stringere, které znamená utahovat nebo stahovat. Slovní spojení „být ve stresu“ můžeme chápat analogicky jako „být pod tlakem“. (Křivohlavý, 1994). Stres je pojem, který je v psychologické literatuře většinou používán jako totožný s pojmem zátěž. Jednotliví autoři chápou stres velmi široce ve smyslu všech stavů a situací, kdy působí na jedince nepříznivé podmínky, jindy jsou pojmy stres, stresor, zátěž a tenze používány v podstatě jako jeden pojem, u dalších vědců je tohoto pojmu používáno pouze v souvislost s okolnostmi, za kterých již jedinec není schopen účelně reagovat (Machačová, 1978). Nejlépe je stres definován asi jako výsledek interakce mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku (Selye, 1966). Mechanismem poplachové reakce jsou nervové a hormonální změny, které v těle navozují stav pohotovosti, jako přípravu na boj nebo útěk a tím i jako pomoc pro přežití. Za způsoby zpracování stresu považujeme takové psychické pochody, které se aktivují při vzniku stresu z toho důvodu, aby nastolily jeho zmírnění nebo ukončení.
Stres je prospěšný dodnes. Aby pomáhal správné adaptaci, nesmí překročit meze, kdy organismu nepomáhá, ale poškozuje jej.
Podle toho jak na jedince stres působí, jej můžeme rozdělit na distres a eustres. Distres má záporné účinky vedoucí až k onemocnění, naopak eustres působí kladně, například k nabuzení organismu při sportu.
Se stresem souvisí i pojem stresor. Stresor je definován jako činitel vnějšího prostředí vyvolávající v organismu stav stresu či stresovou reakci (Hartl, Hartlová, 2004). Mezi nejvýznamnější stresory se zařazují hlad, podvýživa, uvědomovaná bída, hluk, konflikty a traumatické životní události.

Stresory se dále dělí na:
Objektivní stresory, které mohou být ve vnějším prostředí, ve vlastní životosprávě, v práci a pracovním prostředí a v meziosobních vztazích
Subjektivní stresory, kdy je jedinec stresorem sám sobě například jde o obavy z vlastní budoucnosti a potíže při rozhodování (Míček, 1984).

Co se týče intenzity stresové reakce v organismu, nejčastěji je zjišťována pomocí fyziologických ukazatelů, jako je např. krevní tlak, zvýšená dechová frekvence atd. Je ale také důležité zkoumat závažnost stresu pro organismus i z psychologického hlediska, aby tak bylo možné získat úplný obraz intenzity stresu (Machačová, 1978)."

Práce je částečně kompilační.