1.

Úvod

2.

Alkohol

2.1.	Historie alkoholu

2.2.	Definice alkoholismu

2.3.	Působení alkoholu v lidském organizmu

3.	Závislost na alkoholu

3.1.	Vývojová stádia rozvoje alkoholismu

3.2.	Rozdíly mezi muži a ženami při vzniku závislosti na alkoholu

4.	Sociálně patologické jevy doprovázející alkoholismus

4.1.	Domácí násilí

4.2.	Rozpad manželství, rodiny

4.3.	Ztráta zaměstnání

4.4.	Děti z rodin alkoholiků

5.	Děti a alkohol

6.	Léčba alkoholismu

6.1.	Ambulantní léčba

6.2.	Ústavní léčba

7.

Závěr

8.	Seznam zdrojů

"2.3. Působení alkoholu v lidském organizmu
Jako stěžejní je vnímán účinek alkoholu na nervovou soustavu. Dá se říci, že v porovnání s tímto účinkem, je účinek na jiné tělesné systémy relativně malý. Pří účinku ethanolu na nervový systém je narušována veškerá bazální činnost tohoto systému. Účinek této látky na organizmus je přímo úměrný její hladině v krvi. Při množství kolem 0,5 promile je patrné zklidnění. Při tomto množství ethanolu v krvi zpravidla nedochází k žádným nežádoucím projevům jedince. Hladina kolem 1,5 promile je příznačná pro narušení koordinace pohybů a projevem vzrušenosti popřípadě agresivních ataků vůči okolí. Množství 1,6 – 2 promile ethanolu v krvi se projevuje jako klasická opilost, kdy vystupují do popředí stavy nekritičnosti, opilí je značně netaktní, není schopen naslouchat okolí, stoupá tepová frekvence, dochází k dvojitému vidění. Hladina nad 3 promile přímo ohrožuje dotyčného na životě. Je definována jako otrava etanolem. Dochází k útlumu jak důležitých center ve středomozku, tak i ochranných reflexů. Komplikací, ke které často dochází, je aspirace zvratků, která má v drtivé většině případů za následek smrt udušením. K smrti často dochází za naprosto banálních situacích které by opilí za střízlivého stavu naprosto banálně zvládnul.
Abúzus alkoholu a závislost na něm vede také k mnoha funkčním i orgánovým poškozením. Ta závisí zejména na množství požitého alkoholu a délce jeho požívání (od akutní intoxikace po chronická onemocnění). Mezi onemocnění související s abúzem alkoholu patří: infekční nemoci (potlačení buněčné imunity, potlačení morálních zábran a následné šíření venerických onemocnění), zhoubné nádory (rakovina dutiny ústní a nosohltanu, jícnu, žaludku, tenkého střeva, rekta, jater, pankreatu a zvýšené riziko je i u rakoviny dýchacího ústrojí), nemoci žláz s vnitřní sekrecí (snížení hodnot testosteronu až atrofie varlat, diabetes mellitus), poruchy výživy a metabolismu (stavy proteinoenergetické podvýživy či naopak obezita, nedostatek vitamínů – zejména skupiny B, poruchy metabolismu glycidů, proteinů, lipidů, kyseliny močové, draslíku či železa), nemoci krve a krvetvorných orgánů (anemie, trombocytopenie, poruchy hemokoagulace), nemoci nervové (alkoholický tremor, mozková atrofie, alkoholická myelopatie, alkoholická epilepsie aj.), nemoci oběhové soustavy (hypertenze, ICHS, alkoholická kardiomyopatie, ateroskleróza), nemoci dýchací soustavy (bronchitidy, bronchopneumonie, pneumonie), nemoci trávící soustavy (onemocnění jícnu, nemoci žaludku a dvanáctníku, jaterní onemocnění, alkoholická steatóza, alkoholická hepatitida, alkoholická cirhóza, onemocnění pankreatu - akutní a chronická pankreatitida), nemoci močové soustavy (alkoholická proteinurie), nemoci kůže a svalů (červený a bílý dermografismus, mramorování kůže), úrazy a otravy a alkoholické psychózy (delirium tremens, alkoholická halucinóza, Kosakovova alkoholická psychóza, paranoidní alkoholická psychóza, alkoholická epilepsie, alkoholická demence). (Skála, Závislost ….)

3. Závislost na alkoholu
Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována jako alkoholismus. Tento termín je připisován švédskému lékaři Magnussu Husovi, který jej poprvé použil v r. 1849. Teprve o sto let později však začal být alkoholismus oficiálně považován za medicínský problém (WHO, 1951). Somatická poškození zapříčiněná nadměrnou konzumací (škodlivým užíváním) alkoholu se mohou týkat prakticky všech částí (systémů) lidského organizmu. (8., s. 193)
V české společnosti je pití alkoholu hluboce zakořeněno. Alkoholické nápoje jsou požívány prakticky ze dvou důvodů. Jedná se jednak o společenský důvod, kdy při mnoha společenských událostech je zcela běžné konzumovat jakékoli alkoholické nápoje. Objeví-li se pak zde člověk odmítající alkohol, je s velkou pravděpodobností považován za podivína. A mnohdy je dokonce vystaven velkému tlaku okolí, které ho k pití alkoholu nutí a odmítnutí nechápe."