1.	Pojem psychoterapie, psychoterapie jako obor, psychoterapie jako činnost

1.1	Pojem psychoterapie

1.2	Psychoterapie jako činnost

1.2	Druhy psychoterapie

1.3	Cíle psychoterapie

2.	Hlubinná psychoterapie

2.1	Psychoanalýza

2.2	Raný vývoj psychoanalytického hnutí

2.3	Současné proudy v psychoanalytickém hnutí

2.4	Adlerovská psychoterapie - individuální psychologie

2.5	Jungovská psychoterapie

3.	Dynamická a interpersonální psychoterapie

3.1	Pojetí Karen Horneyové

3.2	Pojetí Harryho Sullivana

3.3	Pojetí Franze Alexandera

3.4	Pojetí V. N. Mjasiščeva

3.5	Pojetí Geralda Klermana a M. Weissmanové

3.6	Interpersonální psychoterapie

4.	Rogerovská psychoterapie

4.1	Život Carla R. Rogerse

4.2	Vývoj rogerovské terapie

5.	Behaviorální psychoterapie

5.1	Hans J. Eysenck

5.2	Josef Wolpe

6.	Kognitivní psychoterapie

6.1	Racionálně-emoční terapie

6.2	Kognitivní terapie

6.3	Kognitivně-behaviorální terapie

7.	Komunikační psychoterapie

7.1	Pracovní týmy školy z Palo Alto

7.2	Druhy vztahů v lidské komunikaci

7.3	Dělení komunikace

7.4	Krátká komunikační psychoterapie

8.	Gestalt terapie

8.1	Frederick Perls

8.2	Princip přítomnosti

8.3	Nedokončené záležitosti

9.	Existenciální a humanistická psychoterapie

9.1	Existenciální psychoterapie

9.1.1

Daseinsanalýza

9.1.2

Logoterapie

9.2	Členění hodnot

9.3	Humanistická psychoterapie

10.	Jiné přístupy

10.1	Transpersonální psychoterapie

10.2	Procesorientovaná psychoterapie

10.3	Satiterapie

10.4	Bioenergetika

10.5	Terapie realitou

10.6	Pozitivní psychoterapie

11.	Eklektická a integrativní pojetí

11.1	Společné faktory v různých směrech

11.2	Alternativní cesty k uzdravení

11.3	Specifické faktory působící diferencovaně

11.4	Současné modely

12.	Racionální psychoterapie

12.1	Metody psychoterapie

12.2	Formy racionální psychoterapie

12.3	Náplně racionální psychoterapie

13.	Sugestivní a hypnotická psychoterapie

13.1	Technika hypnotizace

13.2	Ericksonovská psychoterapie

14.	Empatická a abreaktivní psychoterapie

14.1	Empatická psychoterapie

14.2	Abreaktivní psychoterapie

14.3	Využití psychofarmak

15.	Relaxační a imaginační psychoterapie

15.1	Autogenní trénink

15.2	Jiné relaxační techniky

15.3	Řízená imaginace

16.	Nácviková psychoterapie

16.1	Nejpoužívanější techniky

16.2	Učení nácviku asertivity

17.	Psychoanalytická psychoterapie

17.1	Druhy technik

17.2	Psychoanalýza

17.3	Fokální terapie

18.	Interpersonální psychoterapie

18.1

Přenos

18.2	Práce s chováním

18.3	Metodické složky

18.4	Využit terapeutické komunity

19.	Skupinová psychoterapie

19.1	Morenův směr

19.2	Analytický směr

19.3	Transakční analýza

19.4	Skupiny setkání

19.5	Topologický směr

19.6	Eklektický směr

19.7	Skupinová psychoterapie psychóz

19.8	Terapeutická komunita

20.	Rodinná a systemická terapie

20.1	Rodinná terapie a její vývoj

20.2	Systemická terapie a její techniky přístupu

21.	Psychoterapie v českých zemích a na Slovensku

21.1	Odraz světových směrů

21.2	Přehled pracovišť a osobností

21.3	Výcvik v psychoterapii

22.	Syntetický a diferencovaný přístup

22.1	Diferenciace podle symptomatiky a etiopatogeneze

22.2	Diferenciace podle osobnosti pacienta

22.3	Diferenciace podle osobnosti terapeuta

22.4	Terapeutický systém

"5. BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOTERAPIE

- aplikuje se na poruchy lidského chování
- vychází ze vztahu mezi podnětem a reakcí (teorie učení)
- odmítá spekulaci, staví na pozorovatelných a registrovatelných faktech a na jejich objektivním popisu
- poruchy chování jsou v podstatě naučenými reakcemi, jdou tedy přecvičit a odučit
- klade důraz na přiměřenou nacvičovací nebo přecvičovací techniku
- zakladatelé Eysenck a Wolpe

Hans J. Eysenck:
- rodiče herci, nestarali se příliš o něj, vychovávala ho babička (rozvedli se, s matkou a jejím novým židovským manželem emigrovali)
- administrativní chybou studoval psychologii (chtěl fyziku)
- studoval především osobnost (koncepce osobnosti s kruhovým schématem rysů s osami extraverze-introverze a stabilita-labilita + dotazníky k jejich měření), dále vztah typu neuróz k osobnosti, motivaci, inteligenci a psychopatologii
- ostře kritizoval nevědeckost psychoanalýzy
- byl všeobecně provokativní osobnost (sám se označil za rebela)

Josef Wolpe:
- hodně ovlivňován babičkou kvůli pravověrnému židovství (stal se ateistou)
- původně jej zajímala psychoanalýza, později ho zaujalo učení I. P. Pavlova a Hulla
- pokusy podmiňování u koček na strach ze bzučáku, v jiném lepším prostředí se strach tlumí - toto protipodmiňování se dá využít v terapii strachu u pacientů
- odmítal snahy druhých o revizi svého učení

Neurotické chování (Wolpe):
- přetrvávající návyk neadaptivního chování, získaného učením u fyziologicky normálního organismu (zásadní význam hraje úzkost)
- úzkost je součástí situace, v níž dochází k neurotickému učení a také součástí neurotického syndromu

Neurotické symptomy (Eysenck):
- naučené vzorce chování, které jsou z nějakého důvodu neadaptivní

Teorie učení, které mají přímý vztah k psychoterapii:
o teorie Hulla (teorie posilování)
o teorie Skinnerova (teorie instrumentálního podmiňování)
o principy učení Thorndikea a dalších"

Práce je psaná převážně v odrážkách. Vypracované otázky z Ostravské univerzity v Ostravě do předmětu Psychoterapie. Čerpáno z knihy Stanislav Kratochvíl: Základy psychoterapie. Rozsah jednotlivých otázek je v rozmezí 3 - 5 stran. Podobně zpracované otázky z výše jmenované knihy naleznete zde Psychoterapie - zpracované otázky ke zkoušce.