1.

Úvod

2.

Donatello

3.	Andrea del Verrocchio

4.	Michelangelo Buonarotti

5.	Benvenuto Cellini

6.	Použité zdroje

"4. Michelangelo Buonarroti
Tento představitel vrcholné renesance v Itálii se narodil 6. března 1475 v Caprese jako Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni. I když se věnoval všem odvětvím výtvarného umění, architektuře, sochařství i malířství, sám sebe považoval vždy za sochaře. Byl činný také v literatuře, zejména v poezii.
Jako chlapec odešel do učení do Florencie. Zde projevil zájem o malířství a začal pracovat v dílně známého malíře Domenica Ghirlandaia. Získal si přízeň florentského šlechtice a mecenáše Lorenza di Medici, u jehož dvora směl začít studovat. Krátce po smrti Lorenza di Medici došlo k vyhnání rodu Medici z Florencie, a tak Michelangelo ztratil zázemí pro svou tvorbu. V roce 1496 však odešel do Říma, kde započal svou velkou uměleckou kariéru.

Obr. 8 představuje Michelangelovo proslulé dílo, vytvořené v Římě v letech 1496-1499, sousoší Pieta pro chrám Sv. Petra ve Vatikánu. Dvě figury, vytvářející dojímavou scénu, vykazují dokonalou znalost anatomie. Nahé tělo Ježíše kontrastuje s Mariiným nařaseným rouchem. Jde o jediné Michelagelovo dílo, které opatřil signaturou (Michael Angelus Bonarotus Florentinus faciebat) .
P o návratu do Florencie vytvořil své další významné dílo, akt Davida (1504, obr. 9). Tato socha byla prvním veřejně vystaveným aktem od dob antiky. Objednala si ji městská správa jako symbol nezávislosti nově ustanovené florentské republiky. Michelangelův David se od předchozích zpracování této biblické postavy liší především odstupem od tématu. Vidíme zde sice jeho atribut, prak, kterým přemůže svého soka, ale jinak je námět tohoto příběhu pouhou záminkou k vytvoření sochy dokonale ztvárňující lidskou postavu.
V roce 1505 byl Michelangelo povolán papežem Juliem II. do Říma, aby zde pracoval na jeho monumentální hrobce, která měla obsahovat čtyřicet soch v životní velikosti a samotný náhrobek. Michelangelo byl touto zakázkou nadšen, ale záhy následovalo zklamání. Papež však ztratil o tento projekt zájem a Michelangelův úkol by tedy odložen na neurčito. Po smrti papeže sice získal novou smlouvu na náhrobek, měl však být mnohem menší než v původním plánu. Nový papež Lev X. však umělci neustále zadával nové a nové úkoly, takže náhrobek pro Julia II. nakonec zůstal nedokončen a čítal pouze nedokončené sochy Otroků (1513, na obr. 10 Umírající otrok) a Mojžíše (1513 – 1516, obr. 11), který byl umístěn do římského kostela San Pietro in Vincoli.
Michelangelo nedokončil ani náhrobky pro rod Medici v kostele San Lorenzo ve Florencii (ty byly později dokončeny jeho žáky). Zdobily jej sochy vévodů a alegorické sochy Noci a Dne, Večera a Jitra (obr 12, 13). Tato díla už můžeme zařadit do manýrismu, figury jsou dynamické a zkroucené a vyzařují živost a ducha.

Michelangelo zemřel 18. února 1564 v Římě. Pohřben je v Basilice di Santa Croce ve Florencii. Svým dílem posunul uměleckou tvorbu tak vysoko, že následující generace se uchýlila k jeho kopírování (alla maniera Michelangelo – po Michelangelově způsobu ). Tímto začíná umělecký proud, který bývá nazýván manýrismem, jehož zástupcem v oblasti sochařství je Benvenuto Cellini."