1.	Ekonomické myšlení antického Řecka

1.1.

Xenofon

1.2.

Platón

1.3.	Aristoteles

2.	Ekonomické myšlení antického Říma

"Počátky ekonomického myšlení antického Řecka vycházejí z filosofie, filosofové vycházeli z hospodářské reality tehdejší doby. Pro celý starověk a středověk je za základní typ hospodářství považováno hospodářství naturální.
První pokusy popsat hospodářské procesy a najít obecně platná pravidla hospodaření se objevují v 8. až 6. století př. n. l. např. v díle starořeckého básníka Homéra.
Homér (8. stol. př. n. l.) vyjádřil v eposu “Illias a Odysea” názory na bohatství, které má naturální podobu. Zdrojem bohatství je zde zemědělská produkce založená na koncentraci půdy, která je ve vlastnictví rodové aristokracie. Významným zdrojem bohatství je válka.
Za hlavní představitele počátků ekonomického myšlení jsou však obecně považováni až filozofové Xenofon, Platón a Aristoteles.

Xenofon (asi 430 - 355 př. n. l.) je především znám tím, že uvádí zásady a pravidla vedení a správy starověké otrokářské domácnosti a jejího hospodářství, která vedou k prosperitě. jako vůbec první přichází s názvem oikonomikos (slovo pochází z řeckého oikos-dům, nomos-řídit a znamenalo původně vedení domácnosti). Poskytoval zejména praktické rady, jak zacházet s otroky, jak vést hospodářství, co vyrábět a jaké volit pracovní prostředky. Rozlišoval práci na duševní a fyzickou (práce otroků), u které dále přiznával její další potřebnou dělbu. V závislosti na stupni rozvoje trhu si povšimnul i určité specializace jednotlivých ekonomických subjektů.
Hospodářství chápal jako relativně izolovanou soběstačnou jednotku, která výrobou (zde kladl důraz na zemědělství) zajišťuje nejen všechny statky, které sama potřebuje ke své vlastní spotřebě, ale i určité přebytky, které jsou určeny pro trh. Řemesla a obchod ovšem nepovažoval za podstatu ekonomických vztahů, i když zaregistroval jejich existenci.
Xenofon také vyslovil pojem hodnoty, který charakterizoval tak, že je to něco, z čehož lze vytěžit užitek. Z toho vyplýval i jeho názor, že statkem jsou pouze ty předměty, které uspokojí určité lidské potřeby, přičemž též odhalil, že to, co nepřináší užitek jednomu, může být užitečné, neboli statkem pro jiného člověka. Úlohu peněz v hospodářství však spatřoval pouze v jejich akumulaci zejména pro případ neúrody, války (pojistný fond) nebo pro případ rozšiřování hospodářství. Pochopil jejich význam i při koncentraci bohatství a při provádění směny, obecně však oběh peněz odsuzoval, protože v něm viděl nebezpečí vzniku lichvy.

Platón (427 - 374 př. n. l.) vystupoval již poměrně systémově. Ve svém díle uplatnil názory na dělbu práce vyjádřené v koncepci ideálního otrokářského státu.
Ve fiktivním ideálním státě předpokládá existenci tří stavů. Prvním stavem jsou podle něj vládcové, /filosofové/. Druhý stav tvoří válečníci a do třetího zahrnuje ostatní svobodné občany, neboli drobné zemědělce, řemeslníky a obchodníky s jejich specifickými společenskými funkcemi a povinnostmi. Otroky považoval pouze za mluvící nástroje, a proto je do žádného stavu nezařadil. Každý stav měl podle něj vykonávat pouze mu příslušející povinnosti. Vládnoucí stavy měly být podle jeho názoru osvobozeny od jakýchkoliv jiných povinností než bylo řízení státu, včetně povinností rodinných. Zároveň společně s válečníky, kteří se měli výhradně starat pouze o obranu státu a dobývání nových území, měly být zbaveny i vlastnictví a rodiny. Povinností třetího stavu bylo podle něj pouze pracovat /prací Platón obecně pohrdal/ a dodávat vyšším stavům existenční prostředky. Výše uvedená dělba práce byla dle jeho názoru přirozeným projevem nerovnosti lidí. Stát měl být zárukou stability a pořádku (požadavek stabilního ekonomického prostředí)."