1.	Úvod - historie

2.	Charakteristika a diagnostika lupovitosti a seboroické dermatitidy

3.

Vlivy

4.	Výskyt a dědičnost

5.	Typy seboroické dermatitidy

5.1	Suchý a mastný typ dermatitidy

5.2	Rozdělení podle věku výskytu

5.2.1

Seboroická dermatitida kojenců

5.2.2

Seboroická dermatitida u pubescentů a dospělých

6.

Léčba

6.1	Vnitřní terapie

6.2	Zevní terapie

6.2.1

Šampony, krémy a lotia

6.2.2

Gely

6.2.3

Oleje minerální i rostlinné

6.2.4

Kortikoidy lokální

6.3	Podpůrná terapie

7.

Závěr

"5 Léčba
Léčba seboroické dermatitidy je díky svému chronickému průběhu a sklonu k recidivám dlouhodobou záležitostí
Volba správného typu léčby se liší podle toho, zda je pacientem dítě nebo dospělý člověk, zda se jedná o lokalizovanou, diseminovanou či generalizovanou formu, nebo nemoc s projevy superifekce (bakteriální, kvasinkové), a také podle lokality.
Většina projevů reaguje na jakoukoliv počáteční terapii zlepšením, ale následné recidivy po obnovení provokačních faktorů či špatně předvídatelná reakce na předtím efektivní léčbu bývají pravidlem. Při léčbě dermatitidy se nejčastěji užívá zevní terapie.
Často je u pacientů trpících seboroickou dermatitidou přítomna také sekundární infekce bakteriální (St. aureus, Ps. aeruginosa) či mykotická (C. albicans, Ep. floccosum). V takových případech je vhodné provést vyšetření stolice na enterální kandidózu. Ve vzácných případech dochází ke splývání ložisek SD kojenců do velkých ploch. Může se tak rozvinout sekundární erytrodermie – erytrodermia desquamativa (morbus Leiner) s celkovými projevy horečky, anémií, průjmem a zvracením s metabolickou acidózou, provázená kožními příznaky mastných šupin na hlavě a obličeji. Stav se akutně rozvíjí a dává se do souvislosti s masivním osídlením trávicího traktu kvasinkami. Vztah mezi SD kojenců a atopickou dermatitidou nebyl plně prokázán.
5.1 Vnitřní terapie
K vnitřní terapii, která je používána zřídka, se u rozsáhlých a těžších forem podávají steroidy, antimykotika, antibiotika, retinoly apod. K prevenci návratu onemocnění lze prodloužit léčbu až na 1 rok.
Při rozsáhlých těžkých formách se využívají celkové antimykotika ve formě tablet. Taktéž se doporučuje zinek v tabletách. Celkově se antibiotika používají jen v případě sekundární infekce. S aplikací kortikosteroidů je třeba postupovat velmi opatrně, vzhledem k možnosti vyvolání periorální dermatitidy.
Léčba seboroické dermatitidy steroidními preparáty bývá často dostačující a efekt léčby se projeví rychleji než po nasazení antimykotických preparátů. Návraty onemocnění jsou však mnohem častější, jelikož tyto preparáty nelikvidují vyvolávající patogenní mikroflóru. Používají se tedy hlavně pro potlačení zánětlivé složky nemoci a v léčbě se pak pokračuje antimykotickým přípravkem či přípravkem kombinovaným."

Práce obsahuje 5 obrázků. Čistý text je cca 7 stran.