1.

Úvod

2.	Penologie-vysvětlení pojmu

3.	Vývoj trestu a trestání

3.1	Ve starověku

3.2	Ve středověku

3.3	V dobách osvícenských

3.4	Vězeňské reformy od 17. Století

3.5	Vznik věznic v USA

3.5.1

Pensylvánský systém

3.5.2

Auburnský systém

3.5.3

Ženevský režim

3.5.4

Obermayerovský systém

3.6	Progresivní vězeňské režimy

3.6.1

Anglický progresivní režim

3.6.2

Irský progresivní režim

3.6.3

Elmirský režim

3.7	Vězení 20. Století

3.7.1

Vězeňský systém na území českých zemí od počátku 70. let 20. století

3.7.2

Současnost

4.	Právní úprava výkonu vazby

4.1	Účel zákona

4.2	Zásady výkonu vazby

5.	Příjem a umístění obviněných do vazby

6.	Rozdělení věznic v ČR podle přísnosti režimu

7.	Výchovná funkce trestu odnětí svobody

7.1	Základní formy sociálního učení

7.1.1

Sociální posilování

7.1.2

Imitace

7.2	Resocializace

8.	Věznice Krajského trestního soudu v Hradci Králové

8.1	Historie věznice

8.2	Výňatek z aktuálního vnitřního řádu věznice

8.2.1

Přílohy vnitřního řádu věznice

8.2.2

delegování pravomocí na zaměstnance vazební věznice

9.

Závěr

10.	Použitá literatura

11.

Přílohy

"Vězeňství od 20. Století
Zásadní změny ve vězeňském systému se projevily až po první světové válce. Začátkem 20. století se přestaly používat předchozí režimy, které měly negativní vliv na psychiku vězně. V Evropě se počátkem 20. století se zdokonaluje forma trestu odnětí svobody. Převládá názor, že vězeňské objekty s režimem zavření v samovazbě mají negativní důsledky vyplývající z extrémů izolace a jsou překážkou při nápravě zločinců. Aktivizuji se snahy, které podporují účinnější nápravu odsouzených i budovaní nových typů vězení, klade se důraz na výchovu k práci, úlohu vzdělávání a rozdílného chování odsouzených – již se vězni „neškatulkují“, ale nechává se projevit jejich individualita.
Během 20. let 20. století se levná a celkem kvalitní práce vězňů stala předmětem chybějícího místa na trhu s extrémně levnou pracovní silou, která se během finanční krize ve 30. letech stala nechtěnou konkurencí pro lid hledající práci, a proto byl v USA roku 1929, v Evropě o něco později, přijat zákon zabraňující veřejnému prodeji vězeňské pracovní síly. Díky tomuto zákonu se na druhou stranu rozvinuly vězeňské dílny, které vyrábějí např. nábytek využívaným ve státní správě či výroba pouhých miniatur.
K velmi zásadním změnám došlo po 2. Světové válce díky prudkému rozvoji věd s humanitním zaměřením jako je sociologie, psychologie, pedagogika, kriminologie či rozvoj právnické praxe. Popud ke sjednocení vězeňských snah dal Kongres OSN, který 30. srpna 1955 přijímá tzv. Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězněnými.
Standardní minimální pravidla jsou rozdělena do tří částí: v předběžných poznámkách je vyjádřen záměr těchto pravidel, nejde o detailní vzorový model věznice, nýbrž o vyjádření obecných zákonitostí a zásad praxe v zacházení s odsouzenými a vedení věznic, které byly Radou OSN přijaty jako vhodné a nezbytné v obecné shodě s tehdejšími názory a úrovni poznaní. Shrnu-li tyto tři základní části, tak první část se zaobírá obecnými pravidly týkajícími se všech věznic. Obsahuje požadavky jako rovnocenné zacházení se všemi trestanci nehledě na jejich rasu, původ či vyznání. Druhá část Standardních pravidel se vztahuje na zvláštní kategorie vězněných a odlišné zacházeni s nimi.
Nejprve byla formulována pravidla zacházení s vězněnými obecně platná pro všechny a pak jsou specifikována. Pravidla z roku 1955 navazují na Všeobecnou deklaraci lidských práv a základních svobod vyhlášenou Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948. Rada Evropy má nemalý zájem na sladění evropského vězeňství a vyvíjí v tomto směru četné aktivity, které pronikají až k nám. Výsledkem její snahy jsou Evropská vězeňská pravidla z roku 1991, k nimž se hlásí řada vyspělých evropských zemí.

Vězeňský systém na území českých zemí od počátku 70. let 20. století
V 70. byla provedena jedna ze zásadních změn ve volnočasových aktivitách vězňů. Bylo zrušeno řadové cvičení, pochodování a obraty vojenského způsobu-bylo zjištěno, že tyto cvičení zbytečně potlačují spontánnost a individualitu vězně. Toto potlačování způsobovalo strojenost chování, předstírání a zbytečné negativní emoce vůči personálu. Tyto prvky byly nahrazeny sportovním vyžitím vězňů, s kterým byly v minulosti velmi pozitivní zkušenosti. Bohužel nutnost vojenských forem chování a vojenská příprava u nás byla zrušena až v roce 1990."

Seminární práce ze Společensko-vědního semináře. Práce obsahuje několik obrázků a grafů, rozsah čistého textu je cca 16 stran.