1.

Věci

2.	Res omnium communes

3.	Věci božského práva

4.	Věci k veřejnému užívání

5.	Dělení věcí

5.1	Mancipační, nemancipační

5.2	Movité, nemovití

5.3	Jednoduchá, složená, hromadná

5.4	Dělitelná, nedělitelná

"Gaius – věci jsou buď v našem vlastnictví anebo mimo naše vlastnictví
- Věci, které patří všem res omnium communes
- Věci, které patří bohům – nestahuje se na právo člověka
- Věci, které patří státu – ale jsou státem určeny k trvalému veřejnému užíváni

res omnium communes – věci, kt. jsou ze samé podstaty určené k obecnému užívání (tekoucí voda, proudící vzduch, moře, mořský břeh do výše kam dosahuje nejvyšší zimní příliv) – k těmto věcem nikdo nemůže nabýt vlastnické právo. Věci nalezené na tomto místě se stanou vlastnictvím toho, kdo si je přivlastní. Každý má právo tyto věci užívat.
- tato kategorie se nepovažuje za věci, protože se jedná o neovládnoucí sílu

Paulus – mořský břeh v oblastech kam sahá moc římského imperia, patří mezi věci, kt. jsou ve vlastnictví státu. Stát určuje a povoluje jakým způsobem je možno věc užívat. Konstatuje to tím, že římskému právu náleží ochrana těchto věcí
Moře podle Španělů patří tomu, kdo je objeví. Také bránili ostatním lodím plout po moři (Holanďané, Portugalci)
Hugo Grocius Mare Liberun (Svobodné moře) – vypracoval teorii svobodného moře, kt. říká že moře je všech. Určeno jako obrana holandského národa

Věci božského práva - Posvátný věci nemůže být předmětem vlastnictví. O tyto věci se staral stát.
- tyto věci nepatří nikomu, stát na nich vykonává pouze správní funkci. Tyto věci nemohou být žalovány v civilním právu ale pouze v trestním právu jako svatokrádež

Věci k veřejnému užívání – určité věci, které byli ve vlastnictví státu, stát určil k veřejnému bezplatnému užívání. Pokud by někdo bránil někomu v chůzi po veřejných věcech.
Věci ve vlastnictví státu sloužící jako zdroj státních příjmů – doly, místa kde se těží sůl
Věci, kt. patřily obcím – obce se považovaly za soukromé
Římský stát v soukromém právu nebyl považován za subjekt soukromého práva. Považoval se za odlišnou entitu. Spravoval se zvláštními normami práva veřejného. Za císařství pojem státu splynul s osobou císaře a státu se začala přiznávat soukromoprávní identita.

Věci, které mohou být ve vlastnictví
věci dohromady tvoří majetek = základní potřeba nutná k uspokojování lidských potřeb
Definice majetku v sobě zahrnuje minimálně dvě skupiny věcí:
• věc
• obligace – vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Předmětem obligace je věc (kniha). Předmětem závazku je povinnost něco dát, konat. Povinnost něco konat, povinnost zaplatit peníze.
hmotné – věci, kterých se můžeme dotknout
nehmotné – všechny ostatní (právo užívat cizí věc, pozůstalost) Právo majitele věci se projevuje jako aktivní legitimace. Aktivně legitimován je ten kdo může žalovat na soudě.

+ práva (právo žalovat někoho...)"

Práce je částečně psaná v odrážkách.