1.

Autor

2.	Zařazení díla do literárního kontextu

3.	Žánrová charakteristika díla

4.	Děj, kompozice, místo a doba děje

5.	Hlavní postavy a jejich charakteristika

6.	Umělecké prostředky díla

7.	Autorův záměr

8.	Komentovaný úryvek (i s obrázky)

9.

Vliv díla

"Umělecké prostředky díla:
Figury:
apostrofa („Bože, ty temných vlasů, jenž objímáš zemi, mě vyslyš!“ ), („Zéve i ostatní bozi, co žijete věčně a blaze, sem! nechť vidíte věc, sic směšnou, však nesnesitelnou!“)
parenteze („…Filokétés, syn Poiantův slavný, se vrátil.“ nebo „Nestore, Néleův synu, ty velká Danaů pýcho, strašně se Orestés pomstil…“ nebo ve stejném zpěvu zase „Nestór, gerénský jezdec, mu odvětil…“)
inverze („…Filokétés, syn Poiantův slavný, se vrátil.“)
Tropy:
epiteton constans (např. „rozumný Odysseus“)
personifikace (např. „pověst kvapila městem“ nebo „srdce velí“)
litotes (např. „zavřiv oči“)

Tento hrdinský epos je složen z 24 zpěvů a stejně jako většina antických děl je psán daktylským hexametrem. Obsahuje asi 12 000 veršů. Báseň je psána v er-formě a objevuje se zde také přímá řeč.
Dřívější události vypravované Odysseem u plavců Faieků se nazývají „apology“. Je to veliká epizoda o 2195 verších, která citelně přerušuje proud vypravování. Apology jsou báseň v básni, která nás odvádí ze skutečného života do říše bohů, obrů a čarovných pěvkyň. Apology jsou rozhraní mezi minulostí a budoucností, ale mají v básni důležitý úkol: Homér nám představuje Odyssea jako muže nanejvýš statečného, hrdinského, vytrvalého a chytrého. Kdo překonal takové hrůzy, ten překová i ženichy.
V básni můžeme narazit na trefné charakteristiky (např. „Řekl – ty vypukly ve smích a vzájemně na sebe hlédly.“) anebo na přirovnání:
„Jako když předlouhým prutem muž rybář s výběžku skály
vnadidlo hází rybám, těm drobným, v nástrahu lestnou,
do moře házeje rourku, jež z rohu je polního býka,
potom polapiv jednu, ji vytáhne, třepoucí sebou,
tak sebou třepetali též, když ke skalám zdviháni byli.“
Nechybí ani typická „epická šíře“, která často narušovala spád děje.

Autorův záměr:
Hlavní myšlenka díla je: „Zločin musí být potrestán a odčiněn.“
Tuto ideu Homér provádí na „zpupných“ ženiších. Kde jen může, vypisuje zvrhlost ženichů a líčí je jako zlé a nešlechetné lidi. Pomstu nad nimi má neustále na mysli a často k ní poukazuje.

E. Belzner vidí v Odysseii ještě státní myšlenku (v knize Homerische Probleme, 1912). Když se král vzdálí a je dlouho nepřítomen, nastává v zemi anarchie, mizí cit práva a mravnosti. Bez zákonnosti a pořádku nastává ve státě rozvrat. Je-li tento výklad správný, pak by ovšem Odyssea nebyla pouhým vyprávěním událostí, nýbrž dílem velikého uměleckého významu, založeným na ideách, zasahujících hluboko do lidského života. Je tu líčen boj práva a státního pořádku, zastoupeného legitimním králem, s bezprávím a zdivočelostí způsobené jeho nepřítomností, boj, který skončil vítězstvím práva a pořádku."

Obsahuje 2 obrázky, rozsah čistého textu je cca 3 strany.