1.	Postava Jana Dítěte

2.	Profesní postup

3.	Ztráta majetku

4.	Představitelé hlavních postav

5.	Celkové zhodnocení

" Dlouho očekávaný snímek Jiřího Menzela „Obsluhoval jsem anglického krále“ zavítal do kin a divák jistě napjatě očekává, kterak dvorní režisér díla Bohumila Hrabala se své práce zhostil tentokrát.
Měla jsem příležitost tento nový český snímek shlédnout a shrnu – li hned v úvodu svůj názor, budu konstatovat, že rozhodně není špatný. Divák si ale musí zvyknout na neustálé přebíhání děje od doby současné do retrospektivních vzpomínek hlavního hrdiny. Současností nesmíme rozumět dobu nynější, nýbrž přelom 50. a 60. let 20. století, kdy se setkáváme s ústřední postavou Janem Dítětem, právě propuštěným z vězení. Stárnoucí muž svůj osud v dané chvíli bere se zvláštním tragikomickým nadhledem, když říká, že byl sice odsouzen na 15 let, ale odseděl si „pouhých“ 14 a třičtvrtě roku, jelikož byla vyhlášena amnestie.
V retrospektivních vzpomínkách sledujeme hlavního hrdinu v jeho cestě za bohatstvím a úspěšnou kariérou, kdy nikoliv vždy v touze po zbohatnutí se uchyluje k čestným způsobům. Jeho prvotní úspěchy začínají již na vlakovém nádraží, kde prodává cestujícím párky. Divák je konsternován lišáctvím mladého prodavače, jenž úmyslně protahuje vrácení drobných svému klientovi až do chvíle, kdy se vlak rozjede, aniž by se pasažér dočkal svých peněz. Janu Dítěti rozhodně nelze upřít pracovitost a houževnatost, byť divák ještě vícekrát nesouhlasí s jeho jednáním v jednotlivých profesních etapách. Jan Dítě se vypracovává z prodejce párků na číšníka v prestižním hotelu, jeho život je naplněn touhou po bohatství, přepychu, úspěšné kariéře a obdivu krásných žen. Pohnutým okamžikem je tragický skon jeho ženy Lízy. V té chvíli u diváka převažují silné emoce a lítost nad zmařenou láskou hlavního hrdiny, aniž by momentálně vnímali fakt, že se Jan Dítě oženil s Němkou pracující pro Říši a v podstatě se tak dopustil kolaborace. Obrovský pád z výšin bohatství a luxusu, v nichž se na sklonku války nachází, jej přivádí po odsouzení do vězení mezi lidi původní společenské smetánky. I zde v něm vidí někoho, kdo se dostal do jejich kruhů z chudých poměrů. Nepřijímají jej tudíž mezi sebe. Právě zde Jan Dítě nachází usmíření s osudem a mění svůj pohled na okolní svět."