1.

Úvod

2.	Vymezení forenzní psychologie

2.1	Předmět forenzní psychologie

3.	Historie forenzní psychologie

3.1	Nastolení forenzně psychologické problematiky

3.2	Vývoj forenzně psychologického zkoumání

3.2.1

První polovina 19. století

3.2.2

Druhá polovina 19. století

3.2.3

Vznik forenzní psychologie jako experimentální disciplíny

3.2.4

Rozvoj forenzní psychologie ve 20. století

3.3	Historie forenzní psychologie v našich zemích

4.	Metody forenzní psychologie

4.1	Pozorování

4.2	Experiment

4.3	Explorační metody

4.4	Psychologický rozbor produktů činnosti

5.

Závěr

"2. Vymezení forenzní psychologie
Psychologie je obecně věda o prožívání a chování. Postavíme-li však jakéhokoliv jedince do pozice, kde je právo vykonáváno je toto prožívání a chování zcela specifické. Tato specifika jsou uplatňována bez ohledu na to, jestli je jedinec v roli vykonavatele práva (zejména trestního), příjemce, nebo jen zúčastněnou osobou.
Podle Čírtkové (2004, s. 7), která uvádí, že psychologie jako věda zabývající se zkoumáním chování a prožívání postupem doby objevovala nové otázky, hlediska a přístupy, což zapříčinilo otevření nových psychologických směrů. Původně celistvá psychologická věda se začínala vnitřně diferencovat a tím vznikly různé psychologické disciplíny integrující se do oboru psychologie. Své místo v systému věd má i forenzní psychologie, která se řadí do skupiny aplikovaných psychologických disciplín, Aplikované psychologické disciplíny jsou charakteristické tím, že zkoumají otázky chování a prožívání s ohledem na konkrétní, reálný životní kontext tzn., že se zabývají zvláštnostmi psychických jevů v určité praktické oblasti.
Výraz „forenzní“ je podle Nevřela (2005, s. 9) odvozen z latinského slova „forum“ (tržiště, náměstí) a odkazuje na dobu, kdy se v antickém světě na náměstí tvořila politika, a konaly se soudní procesy.
2.1 Předmět forenzní psychologie
Podle Netíka, Netíkové a Hájka (1997, s. 1) je forenzní psychologie disciplína aplikovaná v oblasti práva, která integruje relevantní poznatky psychologických oborů (psychologie osobnosti, psychopatologie aj.) a poznatky právních disciplín, kriminologie a sociologie. Podle Čírtkové (2004, s. 8) je cílem forenzní psychologie je zjistit, jak probíhá duševní dění člověka, pokud se ocitne v životní situaci, která je postihována zejména trestním právem.
Vznik jednotlivých psychologických disciplín souvisí podle Čírtkové (2004, s. 7) s pestrostí a různorodostí projevů duševního dění. V závislosti na různých situačních kontextech nabývají duševní jevy různých specifických podob a významových zvláštností. Obecné zákonitosti chování a prožívání se prosa-zují v příznačných, opakujících se podobách, které jsou současně nepřenosné na jiný situační a významový kontext. Studium specifických podob chování a prožívání v různých reálných životních procesech a zkoumání chování a prožívání z různých zvolených hledisek vytváří přirozený zdroj diferenciace oboru psychologie na jednotlivé psychologické disciplíny."