1.	Jazyk a jazykověda

2.	Český národní jazyk, jeho útvary

3.	Mluvení – fyziologie a analýza

4.	Systém a dělení českých hlásek

5.	Zvukové prostředky souvislé řeči

5.1	Výslovnostní styly

6.	Grafický systém českého jazyka

6.1	Hlavní principy a zásady českého pravopisu

7.	Slovní zásoba a její popis

7.1	Slovo, pojmenování, slovní struktura

8.	Tvoření slov

8.1	Pojmenování motivovaná, nemotivovaná

8.2	Slovotvorné procesy

9.

Slovo

9.1	Zvuková a významová stránka

9.2	Třídění slov

9.3	Slovní druhy

9.4	Slovnědruhová příslušnost

10.	Substantiva, významové a mluvnické kategorie

10.1	Tvarová soustava

11.	Adjektiva, významové a mluvnické kategorie

12.

Pronomina

12.1	Jejich třídění, skloňování rodových a bezrodových

12.2	Deklinace zájmenná a adjektivní

13.

Numeralia

13.1	Jejich vymezení a komplexní slovnědruhová charakteristika

13.2

Třídění

13.3	Zvláštnosti ve vyjadřování mluvnických významů, tvarová soustava

13.4	Kombinované číslovkové výrazy, pád počítaného předmětu

14.

Verbum

14.1	Významové třídění sloves, gramatické kategorie slovesné

15.	Tvarová soustava českého slovesa; slovesné třídy

16.

Adverbia

16.1	Komplexní charakteristika slovního druhu

16.2	Postavení mezi ohebnými a neohebnými slovními druhy

16.3	Příslovečné výrazy, tvoření příslovcí, třídění příslovcí

17.	Neohebné slovesní druhy

17.1	Vymezení, charakteristika a vnitřní klasifikace

17.2

Funkce

18.	Pojetí skladby, věta a výpověď

18.1	Gramatický větný vzorec

19.	Syntaktické vztahy a způsoby jejich vyjadřování

19.1	Skladební dvojice a slova, která do nich nevstupují

20.	Valence, základové a nezákladové větné členy

21.	Podmětová a přísudková část věty

21.1	Základ podmětu, základ přísudku

21.2	Bezpodmětové větné struktury

21.3	Přísudek v neslovesné větě (tzv. větné ekvivalenty)

22.	Zvláštnosti a nepravidelnosti ve větných strukturách

23.	Souvětí souřadné, podřadné a složité

23.1	Způsoby klasifikace vedlejších vět

23.2	Nepravé věty vedlejší

24.	Slohotvorní činitelé

25.	Stylové oblasti a funkční styly

26.	Stylistika prostředků lexikálních a gramatických

27.	Slohové postupy a útvary

28.	Stylistické prostředky kompoziční.

29.	Specifikum vztahu lingvistiky a didaktiky ČJ pro 1. st. ZŠ

30.	Hlavní úkoly, cíl a pojetí vyučování na 1.st. ZŠ

30.1	Jazykové vzdělávání a jazyková průprava

31.	Uplatnění pedagogických zásad a metody práce učitele

32.	Osnování učiva

32.1	Současné schválené vzdělávací programy pro 1. st. ZŠ

32.1.1

Charakteristika a srovnání pro předmět ČJ

33.	Učebnice a učební pomůcky pro vyučování ČJ na 1. st. ZŠ.

34.	Expozice učiva

34.1	Deduktivní a induktivní metoda výkladu mluvnického učiva

34.2	Metoda prodlouženého výkladu

34.3	Didaktický rozhovor v předmětu ČJ

35.	Motivační metody ve vyučování gramatiky

35.1	Komunikativní metody výuky ČJ

36.	Jazyková cvičení v hodinách ČJ

36.1	Třídění, využití, uplatnění logicko-myšlenkových operací

37.	Funkční zvukové prostředky mluvené řeči v učivu 1. st. ZŠ

37.1	Vztah zvukové a grafické stránky jazyka z hlediska didaktického

37.2	Péče o zvukovou stránku žákova vyjadřování

38.	Metodické dělení pravopisných jevů

38.1	Jevy pravopisu lexikálního

38.1.1

Jejich postavení v systému učiva ČJ na 1. st. ZŠ

39.	Jevy pravopisu tvaroslovného a skladebného

40.	Morfematická a slovotvorná analýza na 1. st. ZŠ

41.	Metodické postupy při probírání významových vztahů mezi slovy

41.1	Prostředky rozvoje vyjadřování žáků

42.	Didaktická problematika slovních druhů

42.1	Vyvozování, třídění, algoritmus, systematizace v učivu 1. st. ZŠ

43.	Didaktická problematika jmenných kategorií na 1. st. ZŠ

44.	Osvojování slovesných kategorií na 1. st. ZŠ

45.	Substantiva v systému učiva na 1. st. ZŠ

46.	Adjektiva v systému učiva na 1. st. ZŠ

47.	Didaktická problematika zájmen na 1. st. ZŠ

48.	Sloveso - jeho významy a tvary v učivu 1. st. ZŠ

49.	Didaktická problematika číslovek na 1. st. ZŠ

50.	Neohebné slovní druhy v učivu ČJ na 1. st. ZŠ

51.	Syntaktické vztahy a skladební dvojice v učivu 1.st. ZŠ

52.	Didaktická problematika souvětí na 1.st. ZŠ

52.1	Jeho identifikace a tvorba, větné vzorce

53.	Základní větné členy v učivu ČJ na 1.st.ZŠ

54.	Řeč přímá a nepřímá v učivu ČJ na 1.st. ZŠ

55.	Metody práce učitele ve slohové výuce na 1. st. ZŠ

56.	Produktivní komunikativní dovednosti (mluvení a psaní) na 1.st.ZŠ

57.	Receptivní komunikativní dovednosti (čtení a naslouchání)

58.	Literatura pro děti jako součást národní literatury

58.1	Členění podle věku adresáta

59.	První česky psané knihy pro děti, původní snahy v poezii

60.	Lidová pohádka v literárním zpracování klasiků srovnání přístupu k lidové látce

61.	Autorská pohádka česká a autorská

61.1	J.Karafiát, H.Ch.Andersen

62.	Evropské sbírky

62.1	17. st.-Ch. Perrault, 19. st.- J.a W. Grimmové

63.	Zakladatelský tvůrčí čin poezie pro děti

63.1	J.V. Sládek

64.	Pokračování tradice pohádky podle lidových látek

64.1	Aktualizace tradičních pohádkových motivů

65.	Moderní autorská pohádka

65.1	Typy pohádkového vyprávění ve 20. a 30. letech

66.	Převyprávění pověstí

66.1	Místní a celonárodní pověsti, biblické látky

67.	Pověsti, jejich zařazení a didaktika vyprávění

68.	Orientace v dalších prozaických žánrech, obsahové a tvarové

69.	Podněty překladové literatury (1. pol. 20. století)

70.	Lyrický a epický princip v moderní poezii pro děti

71.	Literární adaptace lidových pohádek v 2. pol. 20. století

71.1	Prozaická pohádková tvorba F. Hrubína

72.	Moderní autorská pohádka

73.	Překlady ze sv. literatury

74.	Umělecké zpracování mytologických pověstí a bájí

75.	Příběhová próza z dětského života

76.	Příklady ze světové literatury

76.1	A. Lindgren, R. Goscinny, A. Ransome…

77.	Dobrodružná próza pro děti

77.1	O. Batlička, L.M. Pařízek...

78.	Přírodní próza pro děti

78.1	J. Tomeček, V. Pazourek, J. Pohl

79.	Populárně-naučná a umělecko-naučná literatura v četbě dětí

80.	Základní problematika vyučování čtení ve 2. - 5. r. ZŠ

81.	Literární výchova jako složky učebního předmětu ČJ na 1. st. ZŠ

81.1	Současně jako složka estetické výchovy.

81.2	Cíle a úkoly, obsah učiva

81.3	Základní formy práce v hodinách čtení a literární výchovy

82.	Čítanky jako specifická antologie

82.1	Hodnocení stávajících čítanek, popř. vlastní alternativní návrhy

83.	Práce s knihou, společná mimočítanková četba, četba individuální

84.	Aktuální literární a estetická výchova

84.1	Časopisy pro děti, rozhlas, televize, film, divadlo

84.2	Specifika těchto vyučovacích hodin

85.	Práce s textem, literárně estetické dovednosti

85.1	Čtení textu v různých fázích

85.1	Přiměřená interpretace textu v jednotlivých ročnících

85.2	Rozsah a obsah literárně-vědního učiva na 1. st. ZŠ

"ČL/2. ČESKÝ NÁRODNÍ JAZYK, JEHO ÚTVARY (VÝVOJ; SPIS. JAZYK, DIALEKTY A SOCIOLEKTY).
Literatura:
A) Hubáček,J. - Jandová,E. - Svobodová,J.: Čeština pro učitele. Opava 1996. (S,K)
B). Hájková,E. a kol.: Jazyková cvičení pro studující učitelství v 1. - 4. r. ZŠ. Praha 1994. (S,K)
Osnova:
1. Vývoj jazyka
2. Spisovný jazyk
3. Dialekty
4. Sociolekty

AD1. VÝVOJ JAZYKA
Jazyk je bezprostředně vázán na život člověka v lidské společnosti. Jeho vývoj tak souvisí s vývojem hospodářského, sociálního, politického a kulturního života společnosti.
Český jazyk patří do skupiny západních slovanských jazyků (ještě máme slovanské jazyky východní a jižní), a to asi od 9. stol. (tzn. od doby Velké Moravy). Tehdy se začaly kočovné kmeny usazovat na jednom místě, přivlastňovat si půdu. Tím byl dán předpoklad pro vznik nového společenského řádu - feudalismu, který u nás trval zhruba do 18. konce století. V počátečním období feudalismu se české kmeny postupně utvářely v český národ a z kmenového jazyka se pomalu utvářel český národní jazyk.
Stejně tak jako ostatní slovanské jazyky i čeština vznikla z praslovanštiny, která existovala zhruba od 7. stol.n.l. Praslovanština nebyla jako jazyk také zcela jednotná, existovaly tu drobné nářečové rozdíly mezi jednotlivými kmeny, i když kmeny žily ve společném kmenovém svazu. Prvním spisovným slovanským jazykem byla staroslověnština. (Užívali ji Cyril a Metoděj po svém příchodu na Velkou Moravu od roku 863.) S postupným stěhováním slovanských kmenů do dnešních sídel v 1. tis. n.l. a v souvislosti s velkým rozšířením jejich území začaly se pak jednotlivé kmenové svazy a kmeny osamostatňovat.
Některé znaky českého jazyka se objevují se objevují již ve staroslověnských památkách z 10. a 11. stol. (např. Kyjevské listy, Pražské zlomky). V 11. stol. se objevují jednotlivá česká slova vložená nebo vepsaná do latinských rukopisů. Vlastní samostatný český jazyk je zachycen v českých jazykových a literárních památkách od konce 13. stol. Čeština jako jednotný kulturní a literární jazyk existuje od začátku 14. století.
Zároveň s tímto utvářením českého národního jazyka dochází v rozmezí 12. - 16. stol. také k rychlému vnitřnímu vývoji češtiny ve všech jejích rovinách, tzn. ke změnám v mluvnici a slovní zásobě. Čeština se také začínat diferencovat teritoriálně - vznikají místní nářečí (dialekty).
Společenské podmínky určovaly vývoj českého národního jazyka takto:
* 14. století - období humanismu - období rozkvětu
* po bitvě na Bílé hoře (1620) - úpadek jazyka
* poslední třetina 18. - 50., 60. léta 19. stol. - národní obrození - rozkvět národního jazyka
* čeština se dále rozvíjí nejen společensky (prostředek komunikace), ale vznikla i spousta děl slovesného umění všech žánrů, odborné literatury a publicistiky (rozvoj nastal hlavně po vzniku samostané republiky 1918)
* 1939 - 1945 - nacistické okupování - zpomalení rozvoje
* současná doba - jsou vytvořeny podmínky pro všestranné využití jazyka i k jejímu dalšímu rozvoji v souladu s potřebami a cíli moderní demokratické společnosti
Národní jazyk je výrazem jednoty národa, slouží příslušníkům všech jeho vrstev, spojuje nás s našimi předky i s budoucími generacemi. Je hlavním nástrojem vzdělávání, prostředkem společenského uplatnění každého člena národa. Naší povinností je národní jazyk poznávat, zdokonalovat se v jeho užívání, pečovat o něj a rozvíjet ho po výrazové stránce."

Rozsah jednotlivých otázek je 1 až 8,5 stran. Práce obsahuje několik schémat o celkovém rozsahu cca 3 strany.