1.

Úvod

2.	Vývoj veřejných financí po revoluci

3.	Daňový systém

3.1	Systém důchodového pojištění

3.2	Hlavní daně

3.3

DPH

3.4	Spotřební daň

4.

Závěr

" Aby bylo možno zodpovědět otázky uvedené výše, je třeba se též podívat do minulosti vývoje veřejných financí. Není pochyb o tom, že překotný vývoj po revoluci se na současném vyrabovaném rozpočtu hodně podepsal. V této době díky znovu nabyté svobodě vládla v Česku velká euforie a volnost, což se bohužel týkalo i veřejných financí a majetku. Mnoho státního majetku bylo nestandardně „vyvedeno“ z účetnictví, státní kasa se rabovala. Byla to doba obrovského rozmachu podnikání, jelikož po éře pouze státních podniků se jednalo o něco naprosto nového, banky půjčovaly nově vzniklým firmám jak na drátkách a víceméně na dobré slovo. Této situace samozřejmě využilo (či spíš zneužilo) i mnoho „vykuků“, jak už zřejmě patří k české nátuře a půjčilo si peníze, o kterých již předem tušili, že je nebude možné splatit. Byla to éra daňových podvodů, za všechny lze uvést kauzu „lehkých topných olejů“. Když už nebylo kde brát, tak se privatizovalo. A privatizovalo se opravdu statečně, nutno ovšem dodat, že privatizace, pokud proběhla transparentně a za nevyšší možno cenu byla jistě přínosem nejen pouze pro státní kasu. Jak je samozřejmě známo, stát se v žádném případě nechová jako nejlepší hospodář, chybí v něm aspekt osobního vlastnictví a odpovědnosti, takové to známé „z cizího krev neteče“ a „kdo nekrade, okrádá rodinu“ (populární zejména za socialismu, někde přežívá dodnes). Ovšem přísun peněz z privatizací není bezedný a způsob, jak se s nimi díky klientelismu a korupci „habá“ je už tak okatý, že na něj poukazují i státy mimo EU.

Jak se říká, tak „ryba smrdí od hlavy“ a pokud nám bude vládnout stále stejná politická garnitura, nevidím zde velký prostor pro zásadní změnu, jež by mohla nastartovat zavedení naprosté transparentnosti a získání důvěry v politiky a politiku vůbec. Příležitost se nám všem naskytne velice brzy při květnových volbách. Ale to jsem malinko odbočil od tématu, i když se situací státní kasy a daňového systému velmi úzce souvisí. Jelikož co se v parlamentu „upeče“, to si občané „snědí“. Je třeba, aby z nich vzešel silný a jasný vítěz, jež bude schopen zkrotit nebezpečné zadlužování a všechna negativa výše vyjmenovaná.

Co se týče daňového systému obecně, tak dle mého názoru je naprosto nedostatečně nastaven a samozřejmě dlouhodobě neufinancovatelný. Pokud by nešlo k zásadním změnám, tak nás zcela jistě nemine situace současného Řecka. Česká republika byla též upozorněna na možnost snížení jejího ratingu, pokud nedojde v brzké době k žádným zásadním změnám a to by nebyla pro nikoho z nás dobrá zpráva a mohla by rozjet nehezkou „spirálu“ vedoucí do pekel.

Je třeba začít od nejnepříjemnějších a nejbolavějších věcí, což s sebou samozřejmě přinese negativní ohlasy u plátců daní, ale není možno už dále pokračovat v principu „sociálního státu“ a počítat s tím, že když nám bude nejhůř, tak se o nás stát a jeho bývalý velký rudý bratr postará, jako to bývalo kdysi. Situace je dnes naprosto jiná, žijeme v kapitalistické společnosti a rovnostářství už se nenosí, každému by se mělo dostávat dle jeho schopností a znalostí, i když to bohužel ještě neplatí, stále zde funguje silný klientelismus."

Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta managementu v Jindřichově Hradci, Semestrální práce pro předmět Daňový systém.