0.

Úvod

1.	Přesvědčování - obecná východiska

1.1.	Zásady, klasifikace a faktory

1.2.	Teze a argumenty

2.	Přehled metod přesvědčování

2.1.	Metody přímého působení

2.2.	Metody nepřímého působení

3.	Výběr metod podle účinnosti na cílovou skupinu

3.1.	Hodnocení účinnosti jednotlivých metod

3.2.	Metody vhodné k přesvědčování mladých dominantních osob4.

4.

Závěr

"Prostředky, kterými pravdivost teze dokazujeme, jsou argumenty. Dělíme je podle povahy na faktografické, logické a emocionální, nebo na základní a odvozené, kladné a záporné apod. Při formulaci argumentů se zaměřujeme na dva faktory: zprostředkování a umísťování.

Zprostředkováním rozumíme podání přesvědčivých argumentů. Rozhodující je jejich rychlost nebo pomalost, naočkování, váha argumentů a opakování. Umísťování potom řeší polohu argumentů v prostoru a čase. Nabízí tři možnosti: klimax (od menšího množství slabých po větší počet silných argumentů), antiklimax (uspořádání opačné, tj. od více silnějších po méně slabších), a mezoklimax (centrická amplifikace - nejsilnější argumenty uprostřed komunikátu). Při přesvědčování posluchače je nutné zvážit, zda je vhodnější použít původní nebo nový argument.

2. Přehled metod přesvědčování
2.1 Metody přímého působení

Jestli se posluchač odhodlá poslouchat a důvěřovat, musíme dbát také na to, abychom udrželi jeho pozornost a zároveň mu musíme pomoci přijmout a zapamatovat si nové myšlenky. Posluchači musí být neustále v kontaktu s přednášejícím. Kontakt může být udržován pomocí:

a) metodiky kladných odpovědí
Kladná odpověď je považována za výraz aktivity přesvědčovaného. Proto by se přednášející měl snažit vyhýbat záporným reakcím. Většina jazyků také nabízí pro kladné vyjádření mnohem více prostředků. Souhlas přesvědčovaného může být absolutní, nebo parciální („ano“ s „ale“, „ano“ bez „ale“). Tato metoda je dále rozvinuta v následující metodě:

b) v metodě diferenční analýzy
Užívá se tehdy, když přednášející může dosáhnout souhlasu s tezí rozvinutím prostého kdo + co o další informace (kdy, kde, jak). Přesvědčovaný si pak může vybrat část teze, s níž souhlasí, a jiné části upravit či upřesnit.

c) metody kladných a záporných odpovědí
Tato metoda využívá toho, že přitažlivost podnětů ovlivňuje jejich gramatická forma. Rozlišují se tak výrazy, které působí na člověka pozitivně a negativně, což je ještě dále umocněno aktivním či pasivním tvarem, a vyjádřením v 2. či 3. osobě (resp. neurčitku)."

Pěkná práce i po formální stránce.