1.	Umělecký směr

1.1.

Ukázka

2.

Autor

3.	Hlavní postavy

4.

Děj

5.	Romantický hrdina

5.1.

Ukázka

6.	Ozvuk díla v současnosti

6.1.

Ukázka

6.2.

Ukázka

"DĚJ
Hlavní postavou románu je ošklivý Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky Boží, jehož se v dětství ujal kněz Klaudius Frollo a vychoval ho. Quasimodo žije v naprosté osamělosti, lidé se ho straní a nenávidí ho pro jeho ošklivost, v níž vidí ztělesnění zla. Jediným člověkem, kterého má Quasimodo hluboce rád, je Frollo. Proto, když ho kněz požádá, aby unesl krásnou cikánku Esmeraldu, do níž je hluboce zamilován, tak to udělá. Esmeraldu před Quasimodem však zachrání voják Phebeus a ona se do něj zamiluje. Quasimdo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Pouze Esmeralda má s Quasimodem soucit a dá mu napít vody.
Esmeralda symbolicky uzavře sňatek s Petrem Gringoirem, kterého vysvobodila zpod šibenice.
Jelikož chce Frollo získat dívku za každou cenu, zraní Phebea. Z jeho smrti je však obviněna Esmeralda, která se po drastickém mučení k zločinu přizná, ačkoliv to není pravda. Poté je odsouzena k smrti.
V den popravy ji Quasimodo unese a skrývá v chrámu. Frollo jí nabízí záchranu pod podmínkou, že se stane jeho milenkou, Esmeralda ho však odmítne a je oběšena. Quasimodo uvidí Frolla, jak se upřeně dívá na náměstí Gréve, kde právě věšeli Esmeraldu, všechno pochopí a srazí ho z balkonu na dlažbu. Po její smrti Quasimodo beze stopy mizí, po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.

ROMANTICKÝ HRDINA
Hrdinové romantických literárních děl se bouří proti společenským konvencím a nechtějí se podřídit zákonům a svému pokryteckému okolí. Stávají se proto společenskými vyděděnci, zbojníky, vězni, žebráky, tuláky, poutníky nebo, jako v tomto díle, již stojí na okraji společnosti od samého počátku jako cikáni nebo lidé odlišující se od svého okolí zjevem, např. tělesným postižením (s tím souvisí tzv. harmonie kontrastu, kdy například hrbáč má duši anděla a tělesně krásný člověk duši ďábla). Obvykle to jsou ale silní a výjimeční jedinci, vyznačující se vášnivou citovostí a trpící pocitem osamocení. Proto se obrací do svého nitra a většinou končí tragicky.
Protože se romantická díla vyznačují velkou subjektivností, romantický hrdina často splývá s jejich autorem, který nejen že vyjadřuje v díle svůj názor, ale mnohdy vstupuje přímo i do děje. V tomto díle je patrná komunikace autora se čtenářem: „..a teď, když nám čtenář dovolí, se přesuneme z náměstí Gréve zpět do Dvora divů.“
Za romantického hrdinu, který touží po lásce, i když ví, že ji nemůže mít, by se v tomto díle mohlo označit hned více osob - Quasimodo, Esmeralda i Frollo.

UKÁZKA
„Když Quasimodo viděl, že je komůrka prázdná, že cikánka tam už není, že ji mezitím, co ji bránil, někdo unesl, chytil se oběma rukama za vlasy a dupal překvapením a bolestí; pak začal pobíhat po celém kostele a hledal svou cikánku, vyrážeje podivné zvuky do všech koutů a rozsévaje po dlažbě ryšavé vlasy. Bylo to právě v okamžiku, kdy královi lučištníci, pátrajíce rovněž po cikánce, vstoupili vítězně do chrámu Matky Boží. Quasimodo, ubohý hluchoun, jim v tom pomáhal, aniž tušil jejich neblahé úmysly. Myslil, že cikánčinými nepřáteli jsou tuláci. Sám zavedl Tristana 1'Hermita ke všem možným skrýším, otvíral mu tajné dveře, dvojitá dna oltářů, komůrky v sakristiích. Kdyby tam nešťastnice dosud byla, byl by ji sám vydal. Když Tristana omrzelo marné hledání, a Tristan se nedal jen tak snadno odradit, pokračoval Quasimodo v pátrání sám."

Práce je zpracována pro státní maturitu.