1.	Analytická filosofie

2.	Charakteristiky

3.	Filosofie umělého/ideálního jazyka

4.	Filosofie obyčejného jazyka

"- Analytická filosofie tyto otázky inventarizuje a třídí a některé z nich, třebaže na první pohled takto nevypadají, odmítá, neboť na ně zřejmě nelze odpovědět, nebo to otázky vůbec nejsou, jako např. Kolik kropů dává jeden krop? Je Praha sudé nebo liché číslo? (obě Carnapovy pseudootázky, první z důvodu pseudopojmů, druhá vadně vystavěna)
- Filosofie se rozkládá od hranic vědy ke konci smysluplného tázání (je to nějaký prostor?), pak už jen umění se svým „otázkami“ a metaforickými odpověďmi
- Analytická filosofie se ve svém počátku snaží vytvářet přísná kritéria smysluplnosti např. otázka je smysluplná, pouze pokud známe principiální možnost ověření a je proto obviňována z toho, že poznává už to, co je už známé, popř. zřejmé atrivální. Skutečně AF rezignuje na odpovědi na tradiční hluboké otázky - schizma, nejen dvě odpovědi na stejné otázky, ale úplně jiné metody i předmět zkoumání rozdělil filosofii na analytickou a kontinentální (konglomerát nesourodých neanalytických směrů) CITACE Michael Friedman (Peregrin, Kapitoly, 15)
- Revoluční reakce na tisíciletou bezvýslednou tradici plané, subjektivní, bezkriteriální a libovolné spekulace (Kant prázdné tlachání)
- Charakteristiky: obrat k jazyku, promýšlení tradičních problémů tak, že se pokusíme analyzovat jazyk, jakým o nich mluvíme. Od otázek Co je to X? k – Jaký je význam výrazu X? nebo – Jak používáme výraz X? (Bacon idola fori) filosofické problémy vznikají nedokonalostmi jazyka, pokud ho budeme používat správně, pak většina/všechny problémy odstraníme. Otázka prvního typu nám sugeruje, že něco jako X existuje a my pouze hledáme jeho smysl, další dvě otázky to už nedělají.
- Př. Co je to Bůh? Odpověď musíme hledat pronikajíc do transcedentní nesmyslové sféry, ale Jaký je význam slova Bůh? Jak slovo bůh používáme? Nakonec zjistíme, že tato slova ve většině kontextů nevyjadřují nic konkrétního, ale spíš životní pocit, Carnap říká – propracovanou soustavu citoslovcí
- Př. existují obecniny? V konkrétním časoprostorovém smyslu nikoli (to právě sugerovala otázka, co jsou to obecniny) Ale existují v jiném smyslu, ve kterém je můžeme popisovat a udílet jim vlastnosti - taková a taková gramatická kategorie sloužící k tomu a tomu
- Dvě tradice v předquinovské éře AF: 1. Filosofie umělého/ideálního jazyka (Frege-Wittgenstein I.) 2. Filosofie obyčejného jazyka (Oxford, Wittgenstein II., Quine a následovníci?) Představitelé: „otec“, německý logik a matematick Gottlob Frege (1848-1925), Bertrand Russell (1872-1970) Georg Edward Moore (1873-1958) – zakladatelé v Anglii, Rudolf Carnap (1891-1970), Vídeňský kroužek a logický empirismus, Rakušan, těžko zařaditelný (I. a II.), zajímavý život, Ludvik Wittgenstein (1889-1951) – matematika a logika (vliv Kurta Gödela (1906-1978), Alfreda Tarského (1902-1983)), vedle těchto poté oxfordská škola přirozeného jazyka John L.Austin (1911-1960), Gilbert Ryle (1900-1976), Peter F.Strawson (1919), Alfred J.Ayer (1910-1989), H.Paul Grice (1913-1988), Michael Dummett (1925). Prvotní snažní AF mění Willard Van Orman Quine (1908-2000) a následující postquinovské/postanalytická filosofie Richard Rorty (1931), Donald Davidson (1917-2003), Hilary Putnam (1926), Wilfrid Sellars (1912-1989), John Searle (1932), Daniel Dennett (1942) – neúplný výčet
- Počátek spojen s Prahou (ve 30. letech tu působí mnoho členů Vídeňského Kruhu Carnap, fyzik Philip Frank, Alebert Einstein ), za nimi mnoho studentů př. Quine, 1929 v Praze první kongres Kruhu, z Brna Kurt Gödel"

Práce je psaná v odrážkách.