1.	Liberalismus- vznik a vývoj

2.	Liberalistická vláda a stát

3.	Demokratický způsob vlády

4.	Pojem politická svoboda

„Úvod: Vznik, vývoj, vymezení pojmu - liberalismus
Filosofové, sociologové a ekonomové 18. a počínajícího 19. století vypracovali politický program, jenž se ve větší nebo menší míře stal vodítkem pro praktickou politiku, a to nejprve v Anglii a posléze ve Spojených státech, dále na evropském kontinentu a nakonec také v jiných částech světa.Nikde a nikdy nebyl tento program zcela uskutečněn. Dokonce ani v Anglii, jež je označována za vlast liberalismu. Avšak i krátké a neúplné převládání liberálních idejí stačilo změnit tvářnost země. Nastal velkolepý ekonomický rozvoj . Tento blahobyt se nedostal jen k úzké vrstvě vyvolených, takový dělník žil v předvečer světové války lépe než před tím šlechtic. Hranice, které kdysi oddělovaly pány od chudých padly. Existovali již jen rovnoprávní občané.
Dnešní svět již o liberalismu nechce slyšet. Například F. A. Hayek píše, že příčina, proč byl liberalismus ve 20. století nakonec vytlačen, leží paradoxně v jeho úspěchu. Lidé si natolik zvykli na materiální komfort, že jej začali považovat za zaručený /a to pro všechny/, bez ohledu na to, že vznikl jako výsledek politické svobody. Tato společenská poptávka samozřejmě zároveň znamenal růst popularity socialistických myšlenek. O tom, že socialismus není slučitelný s demokracií, není pochyb.

Liberalismus je nauka plně zaměřená na chování lidí na tomto světě. Nemá konec konců na mysli nic jiného, než podporu vnějšího, materiálního blahobytu lidí a nestará se bezprostředně o jejich vnitřní, duševní a metafyzické potřeby. Kromě materialismu je pro liberalismu charakteristický i racionalismus. To ale neznamená, že by liberalismus podceňoval, že lidé jednají také nerozumně. Neříká, že by lidé jednají moudře, ale že by tak měli jednat.A podstatou liberalismu je to, že chce právě v politice uplatnit rozum, jak se to nesporně připouští ve všech oblastech lidského jednání.Liberalismus byl v dějinách prvním politickým směrem, jenž chtěl sloužit blahu všech, nikoliv blahu zvláštních vrstev. Cílem liberalismu je svobodný rozvoj individuí. Tento směr zdůrazňuje význam osobní svobod v ekonomických i politických záležitostech.

Stát, vláda

Dodržování mravních zákonů je bezprostředním zájmem každého jednotlivce /myslím, že by alespoň mělo být/, protože každý má zájem na udržování společenské kooperace lidí. Ukládá však každému oběť, i když jen prozatímní, která je více než vyvážena větším ziskem. Ten, komu chybí poznání anebo kdo sice má porozumění, nikoliv však patřičnou vůli je použít, ten není s to dobrovolně dodržovat mravní zákony. Malý počet asociálních individuí, tj.lidí neochotných nebo neschopnost přinášet prozatímní oběti, které společnost vyžaduje, by mohli znemožnit veškerou společnost. Bez donucení a použití moci proti nepřátelům společnosti stalo by se společenské soužití nemožným.“