1.

Úvod

2.	Mládež a mladiství

3.

Rodina

3.1.	Funkce rodiny

3.2.	Typy rodin

4.	Sociálně patologické jevy

5.	Delikvence

5.1.	Typologie delikventního chování

5.2.	Příčiny delikventního chování

5.2.1.

Vliv dědičnosti a osobnosti

5.2.2.

Vliv společnosti

5.2.3.

Využití volného času

5.2.4.

Vliv rodiny

5.3.	Znaky delikventního chování

5.4.	Rizikové skupiny děti a mládeže

5.5.	Metody prevence

5.6.	Opatření stanovená zákonem

6.	Výzkumná část

6.1.	Charakteristika vzorku

6.2.	Formulace hypotéz

6.3.	Vyhodnocení dotazníků

6.4.	Vyhodnocení hypotéz

7.

Závěr

8.

Přílohy

"4. Delikvence
Jak už je výše uvedeno, delikvence je jedním ze sociálně patologických jevů.
„Za delikvenci se považují všechny typy jednání, které porušují společenské normy chráněné zákony, tedy všechny trestné činy a přestupky včetně protispolečenských činů, které spáchali nezletilí, kteří ještě nejsou trestně odpovědní.“
Delikvence, je činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy.
Vyznačuje se určitou hromadností výskytu, stabilitou a rozšířeností při stejných sociálních podmínkách. Vedle trestných činů tak zahrnuje jevy, které jsou nepochybně závadné, ale samy o sobě nejsou trestné - např. útěky z domova, alkoholismus, nealkoholovou toxikomanií, chorobné hráčství, prostituci, účast na činnosti extrémistických skupin, závadových part, agresivita vůči druhým či vůči věcem, až po agresivitu zaměřenou proti vlastní osobě (sebevražedné pokusy a sebevraždy).

4.1. Typologie delikventního chování
Podle stupně závažnosti činu, kterým osoba porušuje normy, hodnotíme takové chování jako disociální, asociální a antisociální. Závažnost chování obvykle stoupá s věkem a má také tendenci se prohlubovat.
Chování disociální – mírnější porušení norem, které je sice nepřiměřeným chováním, ale nenabývá sociální dimenze
a) kázeňské přestupky ve škole
b) neposlušnost
c) vzdorovitost
d) negativismus
e) lhaní je způsobem úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě nedovede vyřešit jinak
Chování asociální – je v rozporu se společenskou morálkou
f) Záškoláctví, které bývá v mladším školním věku nepřiměřenou formou řešení konfliktních situací v rodině, ve škole, ve výchovných institucích. K záškoláctví mají sklon především děti, které se subjektivně cítí neúspěšné ve škole, nezařazené v dětské skupině, nebo prožívají úzkost a strach v prostředí, ve kterém se pohybují.
g) Alkoholismus
h) Sebepoškozování
i) Útěky a toulání jsou variantou únikového jednání, tzn., že dítě řeší svůj problém útěkem z prostředí, které se mu jeví jako nepřijatelné, většinou jde o útěky z domova či z ústavního zařízení.
j) Gambling znamená chorobné hráčství, spočívá v opakovaných epizodách, může přerůst v neovladatelnou vášeň.
k) Experimentování s drogou patří mezi současné problémy společnosti. Mnoho dětí, které již užívají měkké drogy, mnohdy končí u drog tvrdých. Hlavními principy současné protidrogové politiky státu jsou snižování poptávky, snižování rizik a snižování dostupnosti.

Antisociálního chování – závažné protispolečenské jednání zahrnující veškerou trestnou činnost, je zde obtížná nápravná péče v důsledku fixace poruch a velká pravděpodobnost recidiv
a) Majetkové trestné činy neboli krádeže – jedná se o odcizení věci, která mi nepatří, v mnoha případech se jedná o záměrné jednání.
b) Vandalismus je sociálně patologický jev, charakterizovaný nezdůvodnitelným ničením hodnot, obvykle jen pro radost z ničení. Vandalové většinou ničí dostupné věci a zařízení, hřbitovy, čekárny, vagóny atd.
c) Násilí proti jednotlivci i skupině – chování, které je namířeno proti druhému a způsobuje škodu. Řadíme sem především šikanu, kterou můžeme definovat jako týraní v kolektivech, jehož pachateli i obětmi jsou jedinci se stejnou formální pozicí ve skupině, dopouštějí se jí především osoby s dispozicí k agresivitě, osoby egoistické a neschopné soucitu.
d) Sexuální delikty"

Práce obsahuje tabulku a množství grafů. Rozsah čistého textu je cca 28 stran.