1.	Politicko - kulturní charakteristika doby

2.	Odraz první světové války v české literatuře

3.1	Legionářská literatura

3.2	Fantastická literatura

4.	Jan Weiss: Dům o tisíci patrech

5.	Vítězslav Nezval: Valérie a týden divů

6.	Vladislav Vančura: Markéta Lazarová

7.

Závěr

"Specifika české meziválečné literatury
Kulturní a politický kontext doby
Každá národní literatura reflektuje v kontextu doby určitou politickou a kulturní realitu daného národa.
28. října1918 vznikla jako důsledek rozbití Rakousko – Uherska Československá republika, která byla chápána jako nástupce tři sta let právně neexistujícího Českého království. Ovšem v důsledku Chicagských dohod se součástí nové republiky stalo i Slovensko a Podkarpatská Rus, které nikdy nebyly integrální součástí zemí Koruny české.
Bezprostředně po vzniku nové republiky se v ní projevily závažné národnostní problémy (Češi a Slováci tvořili pouze dvě třetiny obyvatelstva, zbývající třetina patřila především k německé, maďarské a ukrajinské národnosti; tento problém byl obzvláště palčivý na Slovensku); tyto problémy vedly ke vzniku myšlenky jednotného (národnostně i kulturně) „československého národa“ – ideje „čechoslovakismu“ (národa, který je sice kulturně jednotný, ale má dvě větve – českou a slovenskou). Zastánci této ideje byli T. G. Masaryk, E. Beneš za stranu českou a M. R. Štefánik, V. Šrobár a M. Hodža za stranu slovenskou. Tato myšlenka se však postupem času ukázala jako naprosto lichá a následně zanikla, především proto, že Praha se k představitelům slovenské kultury chovala přezíravě až arogantně. Proto musíme dále sledovat vývoj obou literatur samostatně.
Vznik republiky přinesl lidem mnoho nových nadějí, především představu, že nové společenské uspořádání bude sociálně spravedlivější a odstraní nejkřiklavější sociální rozdíly. Bohužel velmi brzy po skončení první světové války se projevily negativní důsledky rozpadu Rakousko – Uherska, a to především v českých zemích. Průmysl ve vyspělých oblastech Čech a Moravy ztratil odbytiště (bývalé země Rakousko-Uherska – Rakousko, Maďarsko, Balkán, část Polska), o něco méně dramaticky tato změna zasáhla i zemědělství. Důsledkem byla závažná ekonomická krize, která vypukla v roce 1919 a trvala prakticky až do roku 1923. To vedlo k obrovské deziluzi – lidé čekali od nové republiky „příchod zářivých zítřků“, dočkali se však naopak růstu nezaměstnanosti a prohloubení chudoby. Důsledkem byl vznik extrémních politických stran (například KSČ, NSSDAP – Nationalsozialistische Sudeten- deutsche Arbeiterpartei jako odnože NSDAP).

Odraz první světové války v české literatuře
Česká společnost obecně nazírala na první světovou válku velmi rozporuplně na rozdíl např. od Francouzů či Rusů (H. Barbusse, R. Rolland, P. N. Krasnov a.j.), kteří ji vnímali jako hrdinskou obranu své země proti agresi, nebo Němců či Rakušanů, kteří v ní viděli naopak válku spravedlivou, vedenou na obranu zájmů jejich národů (E. M. Remarque, H. G. Adler a.j.).
Češi chápali válku jako tragickou událost, do které byli víceméně proti své vůli vtaženi, aniž by chtěli bojovat za zájmy c.k. monarchie.
Proto v české literatuře zcela chybí „hrdinské epopeje“ z tohoto období, které nalezneme v literaturách výše zmiňovaných národů. Protože Češi nebyli na válce ideologicky zainteresovaní, byla jejich bojová morálka velmi nízká a při první vhodné příležitosti se vzdávali (především na ruské a italské frontě). Ze zajatců postupně vznikly tzv. „Československé legie“, které se v menší míře účastnily ke konci války bojů na západní frontě a bohužel v Rusku byly (de facto nechtěně) zataženy do občanské války, která tam probíhala v letech 1917 – 1921."

Seminární práce do předmětu Úvod do české literatury.