1.	Výběr knihy

2.	Trvale udržitelný rozvoj

2.1	Názory Thomase Malthuse

3.	Vědeckotechnický pokrok

4.	Růst populace

5.	Kapitoly knihy

5.1	První kapitola

5.2	Druhá kapitola

5.3	Třetí kapitola

5.4	Čtvrtá kapitola

5.5	Pátá kapitola

5.6	Šestá kapitola

5.7	Sedmá kapitola

5.8	Osmá kapitola

5.9	Devátá kapitola

5.10	Desátá kapitola

5.11	Jedenáctá kapitola

5.12	Dvanáctá kapitola

6.	Celkové zhodnocení knihy

"Knihu Gro Harlem Brundtlandové (editorka, předsedkyně Světové komise pro životní prostředí a rozvoj ustanovené OSN v roce 1984) jsem si vybral pro recenzi ze dvou důvodů. Jedním z nich je vysoká kvalita této publikace, která vznikla za spolupráce skupiny odborníků (22 autorů jak z vyspělých, tak z rozvojových zemí), druhým je doba vzniku – kniha vznikala v období 1984 – 1987, tedy přibližně před dvaceti pěti lety. Právě z relativně velkého časovém odstupu bych rád ilustroval, jak málo se bohužel s problémy, které již tehdy byly známé, za čtvrtstoletí udělalo.
Velmi prorocky působí již úvodní slova, že zatímco většina dnešních politiků (míněn rok 1984) bude mrtvá dřív, než naše planeta pocítí plné důsledky kyselých dešťů, globálního oteplování, snižování množství ozonu v ozonové vrstvě, šířící se desertifikace či ztráty biologických druhů, většina dnešních (tehdy) mladých bude naživu. A bude se tedy muset s těmito důsledky vyrovnávat. Bohužel, tato slova se dnes, v roce 2011, ukazují jako velmi pravdivá.
Úvahy o tom, že dosavadní extenzivní rozvoj lidstva je dlouhodobě neudržitelný, se objevovaly již dříve, byly však vnímány spíše jako filosofické úvahy než jako zcela konkrétní varování. Jedním z prvních autorů, který se touto problematikou zabýval, byl Thomas Malthus, který ve své knize Esej o principech populace, která vyšla v Londýně v roce 1798 a varoval před nekontrolovaným růstem populace, což by podle autora vedlo k bídě, hladomoru a šíření infekčních chorob. Kniha tehdy vyvolala ve Velké Británii diskusi na téma, jak velký počet obyvatelstva může jejich země uživit. Malthus zdůrazňoval především potřebu udržení rovnováhy mezi množstvím dostupných zdrojů a jejich spotřebou. Dnes je Malthus považován za zakladatele demografie.
Obdobné názory vyjádřil ještě před Malthusem, v 18. století skotský filosof David Hume či později, v 19. století Charles Darwin (akcentace přirozeného výběru). Malthusovy názory vycházely ze studia obyvatel chudých londýnských čtvrtí („reprodukce chudoby“, nemožnost sociální mobility) a byly určitým způsobem reakcí na některé utopické vize sociálního pokroku, které byly publikovány koncem 18. století (W. Godwin, M. Codorcet). Malthusova koncepce ovšem byla také odmítána (například K. Marxem, 1870). V průběhu druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století se touto problematikou zabývalo více vědců či filosofů, například Antony Flew či Phillip Appleman.
Ovšem vědeckotechnický pokrok v první polovině 20. století a výrazné zlepšení sociální situace chudších vrstev svým způsobem tato témata přesunul mimo zájem širší veřejnosti. Problém se následně ukázal ještě závažnější, než se předpokládalo, po skončení druhé světové války. Široké používání antibiotik prudce snížilo úmrtnost na infekční choroby především v rozvojových zemích; tento fakt můžeme samozřejmě považovat za pozitivní, nicméně byl, spolu se zvýšenou hospodářskou pomocí rozvinutých zemí především v oblasti problematiky výživy (a některými dalšími faktory), příčinou nekontrolované populační exploze. (Jako příklad může sloužit Indie, kde se počet obyvatel od roku 1960 do roku 2010 ztrojnásobil ze 400 milionů na 1,2 miliardy či africká Mauretánie, kde se za stejné období zvýšil z 300 000 na 3,3 milionu, tedy jedenáctkrát, vývoj v jiných rozvojových zemích byl obdobný; i když se tyto státy snažily zvýšit svůj HDP, díky populačnímu růstu se jim to nedařilo buď vůbec (HDP na osobu zůstává desetiletí stejný) nebo stoupá jen velmi mírně.)
Problém nekontrolovaného růstu populace se začal jevit jako velmi palčivý již koncem 60. a začátkem 70. let minulého století, kdy počet obyvatel naší planety dosáhl čtyř miliard (zdvojnásobení počtu za 40 let oproti předchozímu zdvojnásobení, které trvalo přibližně 130 let)."

Seminární práce do předmětu Moderní metody vzdělávání - ekologická a environmentální edukace.