1.Úvod

1.1	Základní pojmy

1.2	Prameny a metody

1.3	Dělení pravěku

2.	Dějiny bádání

2.1	Období starožitnické

2.2	Období archeologické

2.3	Období prehistorické

3.	Přírodní prostředí

3.1	Období paleolitu

3.2

Mezolit

4.	Vznik a vývoj člověka

4.1	Prameny a metody

4.2	Základní morfologicko - funkční procesy antropogeneze

4.3	Živočišní předkové člověka

4.4	Nejstarší člověk v Africe

4.5	Rozšíření člověka do Asie a Evropy

4.6	Vznik archaického homo sapiens

4.7	Neandertálská vývojová odbočka

4.8	Homo sapiens sapiens – člověk současného typu

4.9	Vývoj evropských populací

5.	Starší a střední doba kamenná

5.1

Úvod

5.2	Nejstarší paleolit

5.3	Starý paleolit

5.4	Střední paleolit

5.5	Mladý paleolit

5.6	Pozdní paleolit

5.7

Mezolit

6.	Mladší doba kamenná

6.1

Úvod

6.2	Význam předoasijského neolitického ohniska

6.3	Balkánsko- západoukrajinská oblast

6.4	Střední Evropa

6.5	Západní Evropa a Itálie

6.6	Východní a severní Evropa

7.	Pozdní doba kamenná

7.1

Úvod

7.2	Balkánsko-západoukrajinská oblast

7.3	Střední Evropa

7.4	Západní Evropa

7.5	Severozápadní Evropa

7.6	Východní Evropa a nejzazší sever

7.7	Pozdní eneolit

8.	Doba bronzová

8.1

Úvod

8.2	Starší doba bronzová

8.3	Střední doba bronzová

8.4	Mladší a pozdní doba bronzová

9.	Doba železná

9.1	Starší doba železná

9.2	Mladší doba železná

10.	Doba římská

10.1	Římské impérium a barbaři

10.2	Germánské kmeny

10.3	Przeworská a wielbarská kultura

10.4	Baltské a ugrofinské kmeny

10.5	Zarubiněcká a černjachovská kultura

11.	Doba stěhování národů

11.1	Etnogeneze Slovanů

12.	Raný středověk

12.1	Na troskách pozdně antického světa

"A. Období paleolitu – starší doba kamenná (3,5 mil.let do 8000 let př.n.l.)
Přírodní rámec vývoje rodu Homo – čtvrtohory (kvartér), resp. jeho starší a delší část – pleistocén. Do mladší části kvartéru (holocénu) náleží mezolit, neolit a další období do současnosti. Počátky kvartéru se kladou do doby celosvětového ochlazení po skončení teplého klimatu třetihor. Datování počátku kvartéru : od 2 miliónů (podle radioizotopových dat metody kalium-argonové) do 4 miliónů let (podle paleontologických hledisek). Mezi 3,3 a 2,7 milióny let a mezi 2 až 1,7 miliónem let po řadě relativně mírných vlnách ochlazení řada výkyvů. Velmi silné ochlazení – glaciál elsterský/mindelský (před 300 000 lety).
Po veliké/holsteinské (předposlední) době meziledové nastalo ochlazení saalské/risské I.
Poslední doba meziledová – eemská/riss-würmská mezi 110 až 90 000 lety – o 3° tepleji než dnes. Poté silně celosvětové ochlazení – tzv. poslední/würmská doba ledová (do 8000 př.n.l.)
Pluviály – období silných dešťů, interpluviály – suché klima.

B. Mezolit a mladší období pravěku.
Spadají do holocénu (8000 př.n.l. až dodneška). Paleontologicky se od pleistocénu odlišuje vymřením řady živočišných druhů (mamut, jeskynní medvěd, lev, srstnatý nosorožec). Holocén se klimaticky dělí na starší holocén (ten se skládá z preboreálního a boreálního období – asi 8000 až 6000 let př.n.l.) – postupné oteplování, zvlhčení, zalesnění.
Střední holocén (atlantické a epiatlantické období), během atlantiku (6000-4000 př.n.l.) klimatické optimum, šíření zemědělství ze Středomoří a přes Balkán Podunajím do střední Evropy – staré sídelní oblasti.
Mladší holocén (subboreální období asi 1250 až 700 př.n.l.) – oteplení a sucho, mladší a pozdní doba bronzová.
Subatlantické období (700 př.n.l. až 600 n.l.) – doba halštatská a starší doba laténská. V době stěhování národů se mírně oteplovalo – vysychání Stř Asie asi impulsem k etnickým pohybům.
Subrecentní období (od 6OO let n.l.) – ve starší fázi do 12. St. teplejší charakter.

IV. Vznik a vývoj člověka

A. Prameny a metody
Morfologie (anatomie, histologie, embryologie), fyziologie, patologie, genetika (zvláště podobory karyogenetika a molekulární genetika), biochemie, biofyzika, etologie (nauka o chování živých systémů).

4 odlišná vývojová stadia člověka – australopiték, pitekantropus (opočlověk), neandertálec (pračlověk), člověk současného typu.
Hominidní linie 5-10 miliónů let (dnes 15 a víc), rod Homo 1-2 milióny let (5 a víc).
Počátky vzniku člověka – třetihory – 12 až 26 miliónů let.

B. Základní morfologicko-funkční procesy antropogeneze
Člověk patří do čeledi Hominidae, které je nejbližší čeleď Pongidae, zahrnující žijící i vymřelé druhy lidoopů. Společně vytvářejí nadčeleď Hominoidea. Od primátů se obě uvedené čeledi odlišují obdobným utvářením kostry hrudníku a pletence horní končetiny, vzniklým pohybem na stromech pomocí čtyř chápavých končetin.
Hominidi se od pongidů odlišili – v důsledku přechodu k pohybu po dvou končetinách ve vzpřímené poloze – jinou stavbou pánve a dolní končetiny – změněná poloha vedla postupně k přestavbě ostatních částí kostry.
V rámci hominidů se vyčlenil rod Homo ¬přestavbou struktury mozku => tvarové změny mozkovny za současně probíhajícího zmenšování obličejové části lebky – důsledek snižování žvýkacího tlaku, způsobeného změnou výživy.
Již nejstarší hominidi byli nuceni pro chybění účinných biologických prostředků obrany a pro pomalost svého pohybu sdružovat se ve společenství, v nichž bylo nezbytné dorozumívat se gesty a zvukovými signály => zárodky řeči, v jejímž vývoji sehrál rozhodující úlohu rozvoj řečového a sluchového centra mozku i přilehlých asociačních oblastí. Zvuková řeč se také stala předpokladem rozvoje specificky lidského abstraktního myšlení."

Práce je psaná částečně formou odrážek.