1.

Úvod

1.	Přístup Japonska k regionalismu

1.1	Vývoj regionalismu v Japonsku

1.2	Integrace, jichž je Japonsko členem

1.2.1

APEC ( Asia-Pacific Economic Cooperation)

1.2.2

ASEAN + 3 (Asociation of Southeast Asian Nations + 3)

1.2.3

ASEM (The Asia-Europe Meeting)

1.3	Japonsko a bilateralismus

2.	Přístup USA k regionalismu

2.1	Vývoj regionalismu v USA

2.2	Integrace, jichž je USA členem

2.2.1

NAFTA (North American Free Trade Agreement)

2.2.2

FTAA ( Free Trade Agreement of Americas)

2.2.3

APEC

2.2.4

ASEAN initiative

2.2.5

US – MEFTA (US - Middle East Free Trade Agreement)

2.3	USA a bilateralismus

3	Srovnání přístupu Japonska a USA k regionalismu

3.1	Srovnání podle teorie regionalismu

3.1.1

Vznik regionalismu

3.1.2

Motivy regionalismu

3.1.3

Hloubka regionalismu

3.1.4

Otevřenost regionalismu a přístupnost členství

3.2	Vztah regionalismu a multilateralismu

3.2.1

Vztah k WTO

3.2.2

Severo-jižní problém

3.2.3

Přístup k vnitřnímu uspořádání

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

"1.1 Vývoj regionalismu v Japonsku
První myšlenky na „asijsko-pacifický“ koncept regionalismu se začaly objevovat v Japonsku a Austrálii už v 50. letech 20. století, díky rapidní expanzi bilaterálního obchodu mezi těmito zeměmi.
Od roku 1960 se začínají objevovat iniciativy zkombinovat 2 rozdílné regionální koncepty: „Asijský“ (hlavně Japonsko, Jižní Korea a země ASEAN) a „Pacifický“ (hlavně Austrálie, Nový Zéland, Spojené Státy). Obě země si totiž začínají uvědomovat svou izolovanost od ostatních.
S postupem času obě země společnými silami iniciují vznik organizací jako PBEC (Pacific Basin Economic Council) v roce 1967, PAFTAD (Pacific Trade and Development Conference) roku 1968, PECC (Pacific Economic Cooperation Council) v roce 1980 a nakonec APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation) roku 1989.
V 60. letech byla motivace k rozvoji asijského (východoasijského) regionalismu velmi slabá, protože jak Japonsko tak i Austrálie byly v této době hlavně zaměřeny na upevnění jejich ekonomických vztahů se Spojenými Státy. Od poloviny 70. let začíná v Asii postupně klesat vliv USA hlavně kvůli tzv. „Nixonově šoku“ a pádu Saigonu. Naopak Japonský vliv stoupá díky „Fukudově doktríně“ na Filipínách, kterou vydal ministerský předseda Japonska Takeo Fukuda.
V 80. letech začíná růst východoasijských ekonomik nabírat tempo zároveň s postupnou demokratizací jejich politických systémů. Kvůli tomu začínají být tyto země pro Japonsko velmi důležitými trhy stejně jako regionálními partnery. Díky tomuto tzv. „východoasijskému zázraku“ Japonsko začíná země východní Asie vnímat víc jako rovnocenné partnery než jen příjemce pomoci.
Na konci 80. let 20. století se Japonsko rozhodlo oživit koncept „asijsko-pacifikého“ regionalismu a v listopadu 1989 ve spolupráci s Austrálií konečně docílili založení APEC, složeného z 12 zemí: Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, USA, Jižní Korea, Thajsko, Singapur, Indonésie, Filipíny, Malajsie a Brunei. APEC byl první formální a multilaterální organizací v asijsko-pacifickém regionu.
Po roce 1990 se také začíná formovat ekonomická integrace podobná konceptu „Asijsko-Pacifickému“, a sice ASEM (Asian and European meeting). Tato integrace byla navržena k podpoře dialogu mezi Asií a EU. Japonsko od začátku usilovalo o členství Austrálie a Nového Zélandu, kvůli jejich dlouhodobé spolupráci, ale ani jeden z nich se členem ASEM prozatím nestal.
V roce 1997 se Japonsko spolu s Čínou a Jižní Koreou zapojuje do dialogu ASEAN + 3. Po roce 2000 se Japonsko začíná orientovat hlavně na bilaterální dohody.
1.2 Integrace, jichž je Japonsko členem
1.2.1 APEC ( Asia-Pacific Economic Cooperation)
APEC, založen v roce 1989, je regionální fórum pro podporu ekonomického růstu, spolupráce, obchodu a investic v asijsko-tichomořském regionu. Díky své členské základně sem spadá asi třetina světové populace, zhruba 60% světového HDP a okolo 47% světového obchodu. Jedná se také o nejdynamičtější region světové ekonomiky, který už za 10 let své existence vygeneroval asi 70% celosvětového ekonomického růstu."

Seminární práce z Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.