1.	Evropská rada

2.	Rada ministrů = Rada Evropské unie

2.1.	Principy Rady

2.2.	Historický vývoj

2.3.

Jednání

2.4.	Výbor stálých zástupců (COREPER)

3.	Evropská komise

3.1.	Historický vývoj

3.2.	Pravomoci a úkoly

3.2.1.

Předkládat návrhy právních předpisů

3.2.2.

Řídit a provádět politiky EU, plnit rozpočet

3.2.3.

Vymáhat zákony EU

3.2.4.

Zastupovat EU na mezinárodní scéně

4.	Evropský parlament

4.1.	Historický vývoj

4.2.	Pravomoci a úkoly

4.2.1.

Legislativní

4.2.2.

Rozpočtová

4.2.3.

Kontrola výkonné moci

4.2.4.

Ochránce práv občanů

5.	Evropský soudní dvůr

6.	Evropský účetní dvůr

7.	Poradní orgány EU

8.	Hospodářská a sociální výbor

9.	Výbor regionů

10.

Ombudsman

"Rada ministrů = Rada Evropské unie
- součástí institucionálního trojúhelníku (spolu s EP a EK)
- sídlo v Bruselu (v dubnu, červnu, říjnu zasedá v Lucemburku)
- každá členská země je v ní zastoupena na ministerské úrovni
- neexistuje stálé členství: konkrétní sestava Rady EU je odvozena od tématu setkání
o dle Lisabonské smlouvy existuje 10 typů Rad: př. Rada pro hospodářské a finanční záležitost (ECOFIN), Rada pro zahraniční věci, Rada pro ŽP,...
- Rada = instituce se zákonodárnými a výkonnými pravomocemi
- hlavní úkoly:
a) schvalovat evropské právní předpisy: velkou část předpisů přijímá Rada spolu s EP
- spolu s EP schvaluje také rozpočet
b) koordinovat hospodářské politiky členských států
c) uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a dalšími zeměmi či mezinárodními organizacemi
d) rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP)
e) koordinovat spolupráci v oblasti justice a vnitra

- Rada funguje na nadnárodním i mezivládním principu
- mezivládní spolupráce se týká II. a III. pilíře, v rámci kterých je Rada nejdůležitější orgán
o koordinuje záležitosti, o většině záležitostí se rozhoduje jednomyslně
o s koordinací II. pilíře Radě pomáhá Vysoký představitel pro zahraniční otázky a bezpečnostní politiku
o v rámci II. a III. pilíře Rada nejen rozhoduje, ale má též právo zákonodárné iniciativy

Principy Rady
a) národní hledisko: zaručuje rovné zastoupení všech států (každý stát zastoupen 1 ministrem)
b) princip odbornosti: složení Rady závisí na projednávaném tématu
c) politický mandát: ministři mají pravomoc přijímat jménem své vlády závazky

Historický vývoj
- 1952: Rada působila již v rámci ESUO
o tvořili ji ministři zahraničí
o schvalovali rozhodnutí Vysokého úřadu - hájili zájmy svých zemí
- model Rady uplatněn též v EHS, EURATOM
- 1965: Slučovací smlouvou vznikla jednotná Rada
o stanoveno, že hlasování Rady probíhá kvalifikovanou většinou (v oblasti agendy společného trhu)
- 1965: Francie bojkotovala zasedání Rady
- 1966: lucemburský kompromis: pokud jsou dotčeny zásadní zájmy členského státu a Rada má rozhodovat kvalifikovanou většinou, Rada má usilovat o dosažení takové dohody, která je přijatelná pro všechny (v podstatě má stát právo veta)
- 1986: JEA rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou, zavádí proceduru spolupráce (v rozhodovacím procesu posílena role EP: může dát pozměňovací návrhy, ale konečné rozhodnutí provádí Rada)
- Smlouva o EU: zavedena procedura spolurozhodování (posiluje pravomoc EP: může rozhodnutí Rady vetovat)"

Práce je psaná v odrážkách.