1.

Fantasy

2.	Definice fantasy

3.	Počátky moderní fantasy, nejvýznamnější autoři

4.	Podžánry fantasy

5.	Stereotypy postav

5.1.	Stereotypy hlavního hrdiny

5.2.	Stereotypy hrdinových přátel

5.3.	Postava průvodce

5.4.	Stereotyp hlavní záporné postavy

5.5.	Stereotyp přívrženců "zla"

5.6.	Postavení fantasy vůči ženám

5.7.	Obvyklé rasy objevující se ve fantasy

6.	Stereotypy příběhu - boj dobra a zla

7.	Stereotyp jazyka - vymýšlení nových jazyků

8.	Inspirace Tolkienem

9.	Důvod, proč ještě číst fantasy

"Už to, jak jednoduše se dá fantasy literatura rozdělit do několika málo podžánrů, nám může napovědět, že se většinou jedná o literaturu opravdu celkem stereotypní. Ať už se jedná o fantasy klasickou, hrdinskou, městskou či humornou , jednotlivé romány si jsou v rámci svého podžánru velmi podobné. Ve své práci bych se ráda věnovala převážně stereotypům v klasické fantasy, ovšem to neznamená, že nezabrousím i jinam. Klasická fantasy je totiž ta, kterou asi známe všichni nejlépe. Jejím hlavním představitelem je J.R.R. Tolkien a její děj se většinou odehrává v době, která nám připomíná středověk. Právě Tolkien byl jedním z prvních, kdo své příběhy dokonale propracoval, vymyslel vlastní svět se svými obyvateli, pravidly, legendami a jazyky. Podle mě už žádný jiný autor klasické fantasy nepřišel se svým úplně novým světem a postavami – příběh se vždy opět odehrává v zemi podobné Středozemi a postavy jsou až na pár rozdílů skoro stejné, ať už se vzhledu či chování týče. Mnoho podobných rysů s Tolkienovým dílem nalezneme v knihách o Harrym Potterovi od J.K. Rowlingové. Sice by se dalo namítnout, že to není až tak klasické fantasy, protože se odehrává v poměrně moderní době, ale po bližším prozkoumání zjistíme, že tradičních stereotypů zde najdeme víc než dost.

Postavy
Řekla bych, že právě co se týče postav, zde můžeme najít stereotypů nejvíce. Hlavním hrdinou bývá zpravidla chlapec pocházející z chudé rodiny. Je to vlastně jediná postava, která má nějaký pořádný vývoj. Tento chlapec si žije svým poklidným, možná trochu nudným životem, až na výjimky nemá prakticky žádné starosti a ve svém životě nemá žádný vyšší cíl. Jenže po nějaké době nastává okamžik, který jeho dosud klidný život rapidně změní. V určitou chvíli totiž zasáhne do jeho bytí magie. Od této doby se chlapec stává vyvoleným, závisí na něm osud celé země, lid k němu vzhlíží a věří, že jím bude zachráněn od nejrůznějších padouchů, kteří mu ztrpčují život. Z obyčejného chlapce se tak během chvíle stává velmi významný člověk (elf, hobit, čaroděj…). Musí se naučit bojovat, používat kouzla, mluvit k lidem… je toho prostě dost. Co jsem tak vypozorovala, hlavní hrdina nebývá nijak zvlášť silný jedinec. Spíše naopak. Ze začátku tak možná působí, ale po uplynutí nějaké doby ho začne tížit jeho břemeno. Stává se z něj spíše slaboch, u kterého pomalu přestáváte věřit, že má někdy zachránit celou zemi. Má dost problémů sám se sebou. Ovšem ke konci knihy se vždy za podpory přátel nakonec vzchopí a záchrana celé země už je jen na něm. Konečně se z něj stává hrdina, jak se patří. Jako typický příklad si můžeme uvést např. Froda z Pána Prstenů, Eragona a vlastně i Harryho Pottera.
Právě hrdinovi přátelé jsou v celém příběhu velmi důležití. Jsou to právě oni, kteří hlavní postavu provází celou jeho poutí. Vždy stojí v pozadí, ale podle mého názoru jsou spíše oni těmi skutečnými hrdiny. Hlavní postavu celou dobu psychicky podporují, vedou ho k cíli a hlídají, aby nesestoupil z cesty. Aby se neřeklo, tak si sem tam zabijí pár nepřátel, čímž zachrání nesčetně životů, ale na konci příběhu se na ně stejně většinou zapomíná. Hrdinou je už totiž někdo jiný. Příkladem je samozřejmě Sam Křepelka (Pán Prstenů), Ron a Hermiona (Harry Potter)."