1.

Úvod

2.	Sociální práce jako věda, studijní obor a činnost

3.	Paradigmata sociální práce

3.1	Sociální práce jako terapeutická pomoc

3.2	Sociální práce jako sociálně právní pomoc

3.3	Sociální práce jako reforma společenského prostředí

4.	Nové paradigma

5.	Eklektický model (eklektické paradigma)

6.

Závěr

7.	Použitá literatura

"2. Sociální práce jako věda, studijní obor a činnost
Pokud hovoříme o sociální práci, je třeba diferencovat, zda se jedná o činnost, studijní obor vysokého školství, nebo vědní disciplínu. Činností rozumíme cíleně prováděnou pomoc klientovi/uživateli služby vedoucí k jeho sociálnímu fungování, kterou provádí vzdělaný a kompetentní sociální pracovník, nebo pracovník v sociálních službách pod vedením sociálního pracovníka.
Úžeji se zde budeme věnovat sociální prací jako vědeckému oboru. Jak již bylo řečeno, jedná se o mladý obor, což Táncoš (2003) vysvětluje tím, že sociální práce je „interdisciplinární a vzniká až na určitém stupni vývoje sociálního, filozofického, ekonomického a společenského myšlení“. Kubicová (2006) spojuje rozvoj sociální práce jako vědního oboru s její sekularizací. Sociální práce přestala být totiž záležitostí výlučně církve, stala se předmětem studia veřejného školství a objevila se tedy potřeba teoretického zakotvení.
Sociální práce je velmi úzce spojena s dalšími obory společenských věd, z kterých nejen vychází, ale z kterých také čerpá informace důležité k svému dalšímu rozvoji. Jde především o psychologii, sociologii, pedagogiku a částečně i právo, zdravovědu, nebo ekonomiku. Z psychologie získává např. poznatky o vnímání, prožívání a motivaci člověka. Ze sociologie o jednání jedince ve společnosti, struktuře společnosti, nebo třeba sociální interakci. A z pedagogiky může čerpat informace o podmínkách, metodách a prostředcích výchovy.
Je nutné si uvědomit, že sociální práce je samostatným vědním oborem a tudíž se od výše vyjmenovaných liší. Především pak předmětem zkoumání a metodologií. Předmětem zkoumání je v sociální práci klient a jeho problém. Sociální práce jako vědní obor se tedy zabývá vznikem a řešením individuálních, skupinových a komunitních problémů (Navrátil 2000). Sociální práce se liší také metodologií, které zde vychází nejen z výzkumů, ale i z vyhodnocení praxe (IFSW 2000). Co se pak týče spojení teorie a praxe, za hlavní cíl sociální práce jako vědního oboru můžeme považovat vypracování teorií, které budou sloužit za základ pro činnost sociálních pracovníků.
Při hledání cíle se dotýkáme jednoho z dilemat současné sociální práce. Jordan (Matoušek 2007) upozorňuje, že zatímco sociální pracovníci považují za cíl své činnosti pomoc klientovi, politici vidí v sociální práci nástroj účinné sociální kontroly.
Cíl sociální práce je spojen s konceptem sociálního fungování. Jde o podporu sociálního fungování klienta (případně klientů) včetně činnosti vedoucí k vytváření podmínek k dobrému sociálnímu fungování klienta. Chápání pojmu „sociální fungování“ se pak liší v rámci jednotlivých paradigmat. O těchto rozdílech se zmíníme ještě dále.

3. Paradigmata sociální práce
Ve chvíli, kdy sociální práci přiznáváme status vědního oboru s vlastní teorií a metodologií, musíme se zároveň ptát, zda sociální práce disponuje paradigmatem, nebo paradigmaty. Je sociální práce paradigmatickým oborem? Sociologický slovník definuje paradigma jako „společný vzor vědy v určitém období“ a jako „určitou strukturu představ, hodnot a postupů“ (Parusniková in Sociologický slovník)."

Práce obsahuje 1 schéma, rozsah čistého textu je cca 5,5 stran.