1.

Úvod

2.	Počátky moderního bankovnictví v ČSR (období 1918-1922)

2.1.	Stav ke konci první světové války

2.2.	Změny v bankovnictví po převratu

2.3.	Akcionování a nostrifikace

2.4.	Předkrizová konjunktura

3.	Vývoj československého bankovního systému v letech 1923-1938

3.1.	Bankovnictví v době deflační krize

3.1.1

Fúze v bankovnictví ČSR

3.1.2

Vznik Národní banky Československa

3.2.	Vliv světové hospodářské krize na bankovní systém ČSR

3.3.	Rozšiřování československých bank do ciziny

4.	Československé bankovnictví během 2. světové války

4.1.	Československé bankovnictví za okupace

4.1.1

Národní banka pro Čechy a Moravu

4.2.	Situace ostatních českých bank za německého diktátu

4.2.1

Případ Živnostenské banky

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

7.

Přílohy

"1 POČÁTKY MODERNÍHO BANKOVNICTVÍ V ČSR (OBDOBÍ 1918-1922)
1.1 STAV KE KONCI PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY
V důsledku první světové války hospodářství utrpělo značnou újmu, která se promítla i na české banky. Příjmy občanů se podstatně snížily vzhledem k tomu, že velký podíl práceschopného obyvatelstva odešel do armády, politická a ekonomická situace byla napjatá, to vše zapříčinilo růst poptávky po penězích, lidé začali vybírat svoje vklady v bankách. To vedlo k problémům likvidity části bank, které pak vypovídaly úvěry a zvyšovaly své úrokové sazby.
Zlepšení situace pomohly četné vojenské zakázky, které zajistily podstatný příliv peněz do bank, firem i domácností. V roce 1916 se na vídeňské burze obnovil obchod s cennými papíry, v důsledku čehož se zvýšil objem obchodních transakcí. To vše vyústilo ve zvyšování likvidity a ziskovosti bank, které pak mohly snižovat úrokové sazby, navyšovat bankovní rezervy, a následně také základní kapitál. V rocích 1917 a 1918 Česká průmyslová banka a Živnostenská banka tak navýšily svůj základní kapitál o 40 milionů Kč a otevřely tři nové pobočky .

1.2 ZMĚNY V BANKOVNICTVÍ PO PŘEVRATU
Rozpad Rakouska – Uherska a vznik samostatného československého státu znamenal podstatné změny v ekonomice na daném území, část těchto změn se dotkla také bankovního systému. Samotný převrat netrval nijak dlouho, avšak po něm následovalo řešení měnových problémů a dělení aktiv a pasiv uvnitř peněžních institucí působících v různých regiónech bývalého Rakouska-Uherska, což se poněkud protáhlo.
Po převratu mělo na českém území sídlo celkem 22 bank o celkovém akciovém kapitálu ve výši 529 milionů Kč, přičemž 8 z nich byly banky německé a zbylých 14 banky české (viz Tabulka 2). Kromě těchto bank zde také fungovaly četné pobočky vídeňských a dalších rakousko-uherských bank .


Tabulka 2: České a německé banky se sídlem v českých zemích k 31.12.1918


Ačkoliv je vidět, že české banky převažovaly nad bankami německými, a to jak početně tak i kapitálově, souhrn kapitálu vídeňských a německých bank byl výrazně vyšší než kapitál českých bank, což představovalo jisté nebezpečí pro samostatnost nového státu. V zájmu Československa tedy bylo co nejdříve tuto situaci změnit. Mezi první kroky v tomto směru patří vyhlášení Československa samostatným celním územím a schválení zákona o měnové reformě v únoru 1919, v důsledku kterého byla zavedena vlastní československá měna. Pár měsíců poté byl založen prozatímní cedulový ústav Bankovní úřad při ministerstvu financí pověřený vydáváním státovek, prováděním měnové politiky a určováním primární úrokové sazby, zároveň byl také zřízen Poštovní úřad šekový, jenž měl na starosti mimo jiné bezhotovostní platby šekem ."

Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Práce obsahuje několik tabulek a fotografie tehdejších bankovek, rozsah čistého textu je cca 9 stran.