První část – dílo Havran

1.	Vysvětlení názvu

2.	Základní informace

3.

Jazyk

4.

Forma

5.

Motivy

6.	Charakteristika postav

7.

Děj

8.	Filosofie básnické skladby

9.	Adaptace díla

10.	Odkaz díla

11.	Edgar Allan Poe

Druhá část - historicko-kulturní kontext

1.	Preromantismus

1.1	Jean Jacques Rousseau

1.1.1

Emil čili o výchově

1.2	Antoine Francois Prevost

1.2.1

Manon Lescaut

1.3

Německo

1.3.1

Sturm und Drang (Bouře a vzdor)

1.3.2

Johan Wolfgang von Goethe

1.3.2.1

Faust

1.3.2.2

Utrpení mladého Werthera

1.3.3

Friedrich von Schiller

1.3.3.1

Loupežníci

1.3.3.2

Úklady a láska, Panna Orleánská, Valdštejn

2.	Romantismus

2.1

Anglie

2.1.1

William Wordsworth

2.1.2

Samuel Coleridge – Balada o starém námořníkovi

2.1.3

George Gordon Byron

2.1.3.1

Childe Haroldova pouť

2.1.4

Percy Bysshe Shelley

2.1.4.1

Óda na západní vítr

2.1.4.2

Odpoutaný Prométheus

2.1.5

Walter Scott

2.1.5.1

Waverly

2.1.5.2

Ivanhoe

2.1.6

Jane Austenová

2.1.6.1

Pýcha a předsudek

2.1.6.2

Emma, Rozum a cit

2.2

Polsko

2.2.1

Adam Mickiewicz

2.2.1.1

Dziady, Pan Tadeáš

2.3

Francie

2.3.1

Victor Hugo

2.3.1.1

Bídníci

2.3.1.2

Chrám matky boží v Paříži

2.3.1.3

Legenda věků

2.3.2

Stendhal

2.3.2.1

Červený a černý

2.3.3

Alexander Dumas

2.3.3.1

Tři mušketýři

2.3.3.2

Hrabě Monte Christo

2.3.3.3

Robin Hood

2.3.4

Alfred de Musset

2.3.4.1

Zpověď dítěte svého věku

2.4

Německo

2.4.1

Jacob a Wilhelm Grimmové

2.4.2

Heinrich Heine

2.5

Rusko

2.5.1

Alexander Sergejevič Puškin

2.5.1.1

Evžen Oněgin

2.5.1.2

Další díla

2.5.2

Michail Lermontov

2.5.2.1

Hrdina naší doby

2.6

Amerika

2.6.1

Edgar Alan Poe

2.6.1.1

Havran

2.6.1.2

Povídky

2.6.1.3

Vraždy v ulici Morgue

2.6.2

Arthur Conan Doyle

2.6.2.1

Pes Baskervilský

"Forma:
- ich forma, 108 veršů
- trochej ( – U ), střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky
- verše jsou plné metafor, symbolů, kontrastů
- chronologická kompozice
- dílo graduje, 3 sloka od konce = vrchol

Motivy:
- Krása: to nejdůležitější, o co básníkům vždy jde (aby to dobře znělo); krása Leonore v kontrastu se smrtí
- Smrt: krása smutku, která dojímá k slzám je ta nejsilnější
- Smutek, Vzpomínka, Pesimismus
- Ponurost, Melancholická atmosféra; Pochmurné počasí ..Teplo krbu
- Blouznění, Šílenství, Tajemno, Napínavost - stupňuje se
- Havran - symbol šílenství, zármutku, konečnosti
- Pallas Athéna = bohyně moudrosti

Postavy:
Muž -vypravěč příběhu, který mu změnil život, má horečku, necítí se dobře, nechce stále vzpomínat na svou zemřelou lásku Lenoru, a proto čte, u toho pomalu usíná. Zřejmě blouzní. Rozmlouvá s havranem, vzteká se ně něj i na to, že Lenore zemřela a již víckrát ji neuvidí.

Havran -přiletí do pokoje. Nejprve vítán v osamělosti, poté prorok, na závěr muž vnímá, že se mu havran vysmívá, prohlubuje mužovu depresi. Muž si uvědomuje konečnost, nenávratnost

Lenore -mladá žena, milenka muže, která zemřela. Podle muže byla vzorem ctností, k tomu krásná, dokonalá, důležitá... Teď už nežije. Muž se s ní nikdy znovu nesetká.

Obsah:
Bylo kolem půlnoci jednoho velmi mrazivého prosincového dne. Muž četl spisy, aby zapomněl na svou mrtvou lásku, a pomalu usínal. Když tu najednou se ozvalo slabé klepání. Váhal. Když se klepání ozvalo znovu, šel otevřít dveře. Ale nikdo tam nebyl. Dlouho hleděl do tmy. Zašeptal: „Lenoro!“ ale odpověděla mu jen ozvěna. Vzpomínal na svou dokonalou ženu. Klepání se ozvalo znovu, proto otevřel okenici. Do pokoje vletěl majestátný havran (krkavec) a sedl na hlavu sochy Pallas Athény. Muž si sedl naproti němu do polstrované židle a mluvil na něj mluvil. Zprvu mu havran připadal směšný (plešatěl mu chochol). Muž se jej ptal na jméno, ale havran odpovídal jen: „Nevermore!“ Muž přemýšlel nad tím, že havran patřil někomu, kdo byl zmáhán smutným údělem. Od něj se naučil havran toto slovo. Postupně ale pták prohluboval mužovu depresi. Muž se ptáka tázal na různé otázky, zpočátku všední, ale postupně se stupňovaly. Vrátil se ke vzpomínce na mrtvou krásku Lenoru. Nazval havrana prorokem a ptal se, zda se ještě setká s Lenorou. Havran odpověděl: „Nevermore!“ Muž stále více podléhal depresi, stěžoval si na havrana, nadával mu. Havran ale zůstal sedět, kde byl, a jeho stín se odrážel do mužovy duše. Tato příhoda muže navždy poznamenala (nebo to alespoň naznačuje první sloka, kde říká, jak dobře si to pamatuje)."

Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf), skládá se ze 2 souborů.