1.

Úvod

2.	Počátky a vznik

3.	Československá národní banka (ČSNB)

4.	Hospodářská krize

5.	Okupace Němci

6.	Další významné momenty z historie

7.	Česká národní banka (ČNB)

8.

Závěr

9.

Zdroje

"Počátky a vznik
Přijetí zákona o vytvoření „akciové banky cedulové“ proběhlo 14. dubna roku 1920. Tato instituce měla být vytvořena pod záminkou korigování a regulace tehdejší nově vzniklé československé měny. Zákon velmi výstižně určuje právní postavení banky, její rozmach, řízení a zásady pro vydávání bankovek i pravidla jejich krytí. Co se týče základního úkolu této banky, šlo o spravování československé měny a provozování úvěrových a devizových obchodů.
Zákon obsahoval i spoustu jiných, přesně vymezených pravidel od stanov banky, přes správu banky a jednací řád, až po bankovní rady, státní dozor nebo zásady účetnictví. Ačkoliv bylo vše již předem takto vymyšlené a zákonem podložené, samotná cedulová banka dosud nevzniká a důvodem je hospodářská nestabilita Československého národa. Tudíž byla banka sama o sobě zřízena až v březnu roku 1926 po opuštění deflační politiky a po přechodu ke koncepci měnové stabilizace. Podle zákona tedy vznikla „Národní banka Československá“. Ta oficiálně zahájila svou činnost pod vedením guvernéra Viléma Pospíšila 1. dubna téhož roku. Vilém Pospíšil byl tehdejším ředitelem Městské spořitelny pražské.
„Bankovky nahrazující v oběhu, zejména tam kde se jedná o větší obnosy, peníze kovové, jsou dnes nevyhnutelným prostředkem platebním a úvěrovým a to i ve státech, ve kterých zavedena jest měna zlatá a kde bankovky jsou za zlato kdykoliv volně směnitelné. Neboť bankovky dodávají oběživu potřebné pružnosti, vznikajíce na základě soukromohospodářských obchodů eskontních a lombardních a dovedou se tak samočinně přizpůsobovat větší neb menší potřebě prostředků platebních. Bankovky smí vydávat pouze ústav emisní k tomu zákonem zmocněný, ústavem tím jest banka cedulová. Proto úkol banky cedulové jest pro celé hospodářství národní velmi důležitý. Ona jednak rozhoduje v mezích zákona o tom, kolik bankovek a za jakých podmínek přichází do oběhu a tím vykonává vliv na měnu státu, jednak stanovením míry úrokové pro diskont a lombard řídí a reguluje poměry úvěrní, jednou úvěr usnadňujíc, po druhé jej opět obmezujíc.“
Před 1. Světovou válkou vykonávala tyto úkoly banka Rakousko-uherská, která během války pod nátlakem rakouské vlády rozmnožila množství bankovek daleko nad míru jejích původních privilegií. Tím způsobila obrovské znehodnocení tamější měny.

Československá národní banka (ČSNB)
Z prvopočátku byla ČSNB akciovou společností v čele s guvernérem jmenovaným prezidentem republiky na 5 let a s kapitálem 12 milionů zlatých dolarů USA, rozdělených na 120.000 akcií po 100 zlatých dolarech. Vedoucím orgánem byla Bankovní rada, v níž kromě guvernéra bylo dalších devět členů, šest volených na valné hromadě akcionářů a tři jmenovaní prezidentem republiky. Bankovní rada byla zastoupena mocnými lidmi z širokého okruhu hospodářství, byli v ní představitelé obchodu, peněžnictví, ale i zemědělství a průmyslu. Bance bylo uděleno výhradní právo vydávat bankovky a pečovat o peněžní a úvěrový oběh. Její další z mnoha povinností bylo udržovat poměr československé měny k měnám cizím.
Československo se zařadilo mezi hospodářsky vyspělé země světa a jména jako je Baťa nebo například Laurin a Klement byla celosvětově uznávaná. Cílem ČSNB bylo dosáhnout zlaté parity, neboli krytí měny zlatými rezervami, což se jí v roce 1929 ve velké míře i podařilo. Na podzim roku 1929 byla totiž v Československé republice zavedena měna zlaté devizy, což v reálu znamená, že československá měna byla částečně kryta zlatými rezervami a částečně hodnotnými devizami v prvé řadě anglickými librami a americkými dolary. Ty dávaly ještě léty neprověřeným papírovým penězům určitou hodnotu."

Vypracováno pro Gymnázium Zlín, Lesní čtvrť 1364.